Satanico Pandemonium: La Sexorcista
Mexiko, 1975, 89 minut
Režie: Gilberto Martínez Solares
Scénář: Jorge Barragán a Gilberto Martínez Solares
Hrají:
Enrique Rocha
Cecilia Pezet
Delia Magaña
Clemencia Colin
Nevím, jak to máte vy, ale mexických hororů jsem skutečně moc neviděl. Ani nevím, čím to je. Snad tím, že ti nejslavnější režiséři pak přejdou do Ameriky a natáčejí si tam. Na snímek „Satanico Pandemonium: La Sexorcista“ jsem byl ale docela zvědavý, především proto, že ten název je takový slibující, že by se mohlo jednat o něco, co bude skutečně pořádně temné, respektive bizarní. No, zas tak moc pro otrlého diváka to není, ale na druhou stranu to není ani standardní podívaná.
Nemůžu si pomoct, ale přijde vám na jeptiškách taky něco sexy? Vzhledem k tomu, že se natáčejí filmy jako „Satanico Pandemonium: La Sexorcista“, asi v tom nebudu sám. Někdy musím nějakou jeptišku do vlastního příběhu zařadit. Ve filmu „Satanico Pandemonium: La Sexorcista“ se s jednou takovou jeptiškou setkáváme. A jak se tak dá předpokládat, život v odříkání vede k tomu, že se v člověku probouzejí různé, nečekané touhy.
Naše ústřední jeptiška na první pohled nevypadá divně. Je mladá, pohledná a velmi brzy zjistíme, že pod tou svou uniformou nenosí spodní prádlo. Pak se divte, že jeptišky jitří mužskou fantazii. Jenže ona má pod tím talárem – nebo jak se tomu u jeptišek říká... aha, tak prý hábit nebo řeholní šat – ještě něco navíc. Ostnatý drát, který jí má připomenout, kde je její místo. Aby se ujistila, tak se i bičuje. Jenže touhy jsou silnější než ona.
A právě o tomhle snímek vlastně je. O touze, která je řeholnictvím nepřirozeně potlačována a která může vyústit v to, že člověk začne pociťovat nikoli touhu, ale chtíč, který je tím více neukojitelný, čím více je oddalovaný. A tak je celkem snadné se oddat satanovi, jak se to děje v tomto příběhu. Přiznám se, že jsem možná čekal něco víc šokujícího, protože v případě „Satanico Pandemonium: La Sexorcista“ jsem byl celkem zklamaný relativně přímočarým průběhem s nádechem fantastiky.
„Satanico Pandemonium: La Sexorcista“ tak pro mě není skutečně extrémní film, ale spíše jen surrealistické a nahé rozjímání o tom, jak to dopadne, když v sobě něco potlačujeme. Snad to byla vyšší očekávání, která jsem měl, jež mi zážitek mírně zkazila, ale nějak jsem z toho ten chtíč necítil, snad jen náznakově v některých scénách. Dobré, ale podle mě vzhledem k tématu prostě ne dost dobré.
Hodnocení: 50 %
