Schramm
Německo, 1993, 65 minut
Režie: Jörg Buttgereit
Scénář: Jörg Buttgereit a Franz Rodenkirchen
Hrají:
Florian Koerner von Gustorf
Monika M.
Micha Brendel
Carolina Harnisch
Poslední dobou jsem si naordinoval nějak moc německých filmů a asi bych si s nimi měl dát trochu pauzu, protože mají všechny společný jeden zásadní prvek – jsou velmi, velmi krvavé. Ale zrovna Jörg Buttgereit pro mě není až tak neznámým autorem, protože jsem od něj viděl oba díly jeho filmu „Nekromantik“, což je přece jen něco, co vás dovede zasáhnout, celkem velmi nepříjemně.
Nebudu tvrdit, že mám Buttgereitovu tvorbu nějak rád, ale jsou to filmy, které se zapíšou do povědomí. Navíc se snaží o to, aby masky byly skutečně na velmi vysoké úrovni, i kdyby to mělo znamenat, že uvidíte něco skutečně hnusného, co nikde jinde neuvidíte. A to se německému tvůrci daří, protože spojuje hnus s touhami, které jsou v člověku zakořeněné pudově, jen se dokáží zvrtnout.
Jak napovídá název filmu „Nekromantik“, je celkem jasné, že se zde řešila láska k mrtvole. Snímek „Schramm“ názvem tolik nenapovídá, protože Schramm je příjmení hlavní postavy, muže, který má potlačované touhy, ale aspoň si rád fotí nahé ženy, rád poslouchá prostitutku, jak přes zeď s někým souloží, rád to dělá se svou pannou, protože se prostě nevzmůže na to, že by nějakou ženu oslovil.
Schramm není postavou, kterou byste si chtěli zamilovat, ale o to ani nejde. Jde o to, že se Jörg Buttgereit dokáže podívat do psychiky jednoho člověka, vzít jeho zvrácenou podobu, anebo takovou, jakou jako zvrácenou vnímáme, a hledat ten okamžik, kdy se to zlomí a kdy už není možné vydržet vnitřní pnutí a všechno musí prasknout, třeba tím, že je pak potřeba i vymalovat.
Nebudu tvrdit, že mě snímek „Schramm“ ohromil, že jsem z něj byl na větvi. Prostě nebyl. Jenže na rozdíl od ostatních německých autorů počátku 90. let má Jörg Buttgereit jednu velkou výhodu. Nejde mu jen o hnus samotný, ale snaží se něco sdělit. Jsou to možná myšlenky zvrácené, ale popravdě – a to je na tom to nejhorší – dovedu si představit, že podobní lidé prostě jsou, může to v nich prasknout a my pak o nich slyšíme ve zprávách.
Hodnocení: 50 %
