Serena Valentino: Jak se státi Zombie
Nakladatelství Slovart, s.r.o., 2011, 212-284 Kč
Nejprve jedno zamyšlení filosofického rázu. Proč máme zombie vlastně rádi? Pochybuji, že jsou všichni nekrofilové. Já tedy nejsem, ale dobře, nebudu mluvit za ostatní. Nebude to ani proto, že bychom se rádi zařadili mezi tyto rozpadající se nemrtvé. Přeci jen, on život v podobě zombie nenabízí mnoho. Mozky, mozky, nějaké to přesouvání z bodu A do bodu B, mozky, mozky. Domnívám se tedy, že podstata této obliby je o něco hlubší, jedná se o změnu. Změnu světa, změnu systému, změnu politiky, změnu pravidel. Až se jednoho dne objeví zombie u vašich dveří, budete vědět, že vše staré pominulo a je tu nový začátek. Lehce morbidní a krvavý, ale spravedlivý. Protože zombie půjdou po mozcích bohatých stejně jako chudých, půjdou po těch chytrých stejně jako hloupých. Po krásných i těch, co krásy do vínku moc nedostali. Rozdíly budou smazány. Zombie zkrátka půjdou po všech, a tak všichni budou muset držet při sobě. Proto se nám tak líbil příběh "Světové války Z", proto fandíme lidem v obchoďáku nebo hospody, když se snaží přečkat zombie apokalypsu. A proto chápu, co se autorka knihy "Jak se státi Zombie" snažila říct. Že život jako zombie naopak mnoho nabízí. Jenže naneštěstí je toto zpracování suché jako mozkový prach prastarého nemrtvého.
Prý to má být průvodce pro každého, kdo má zálusk na mozky. Říkáte si, bude to buď velká sranda, nebo nějaké moralizování. To druhé to není a bohužel se ani moc nezasmějete. Přitom na legraci to celé mělo stát. Nejvtipnější na celé knize je poznámka nakladatele hned v úvodu. Praktické rady pro zombie neschvaluje. „Jíst mozky (i když patří vašim přátelům) prostě není v pohodě!“ Kéž by nakladatel neschválil víc věcí. Autorka vás uvádí do své příručky krátkým nastíněním situace. Prostě žije v domě se zombie, má ho ráda a chce vám pomoc s vaší zombifikací. To je od ní hezké. Ale kdyby to byl román, možná by udělala lépe. Jak to, do lamy z Panamy, že žije se zombie v domě? Otevírá nám snad dveře do postapokalyptické vize? Místo odpovědí se dozvíte, že zombie byl často smutný, tak se mu autorka rozhodla pomoc a rady jak zapadnout do života posléze předává vám.
Takže je vám nabídnut úvodní test okoukaný z časopisů pro puberťáky, aby vám vyšlo, že jste například punková zombie, zomboborec nebo třeba úřednická zombie. Poradí vám i jak se oblékat a jak zapadnout v práci nebo ve škole. Kdo by taky nechtěl seznam oblíbených kapel pro zombie? Tohle je přeci materiál, z kterého by vtip měl přímo tryskat. Ironie, sarkasmus, černý humor. A ono nic. Prázdno po pěšině jako prázdno v pohledu zombie. Kromě takových jakože legrácek se knížka snaží mít i učebnicový charakter a poučit čtenáře o tom, jak se nakazíte, o zombie filmech, komiksech… Ale samozřejmě se nezmíní úplně všechno, takže je spíš povrchovým referátem ze základní školy než plnohodnotným manuálem.
On to byl jistě dobrý nápad. Kdyby nebyl, nepřinesl by mi tuto knížku Ježíšek hned dvakrát. Zní to originálně, zní to střeleně a zní to vtipně. Jenže celá příručka žere mozek sama sobě a ztrácí veškerý humor. A je to taková škoda! Z takového nápadu a materiálu mohl být kult. Místo toho se nám dostalo unylého textu, který se snaží být něčím víc.
Nicméně se nenechte odradit a mějte radost alespoň z toho, že jsou zombie populární. Možná vás kniha pobaví a najdete v ní zajímavé informace. Mě však bohužel zklamala. Procenta nechám vzrůst za nápad, pěkné vnější zpracování knihy, a za to, že byl alespoň krátce zmíněn "Soumrak mrtvých" od Edgara Wrighta.
Na druhou stranu, při troše fantazie, třeba autorka při psaní sama podléhala zombifikaci. Tím by tento počin získal nový rozměr a nudné zpracování dostalo vysvětlení.
