Série Nezvratných osudů

Final Destination 3, USA, 2006

Režie: James Wong

Scénář: James Wong a Glen Morgan

Hrají: Mary Elisabeth Winstead (Wendy Christensen)
Ryan Merriman (Kevin Fisher)
Kris Lemche (Ian McKinley)
Alexz Johnson (Erin Ulmer)
Amanda Crew (Julie Christensen)

   Nezvratný osud, originálním názvem Final Destination, je vyvražďovačka, podkategorie „parta teenagerů“, sekce „chytré“ horory. Uvozovky u slova chytré jsou zde na místě. Nejde totiž o to, že by se jednalo o inteligentní film, ale o to, že postavám nestačí, když najdou šíleného zabijáka, oni nejprve musí vyřešit nějaký problém, nějakou hádanku, přijít na systém, jak uniknout smrti. Do této skupiny bychom mohli zařadit další série, jimiž jsou Saw nebo Kostka, i když Kostka je tak „chytrá“, až je spíš labilní. Ovšem ono je přece jen trochu ošidné zařazovat Nezvratný osud do sekce „chytré“. On je totiž na pomezí mezi „chytrým“ a obyčejnou vyvražďovačkou party teenagerů.
   Autoři prvního snímku přišli se skutečně zajímavým nápadem. Nevsadí do role zabijáka nějaké skutečného psychopata, ani žádnou nemoc, zkrátka nic viditelného, ale nechají, aby se katovské role zhostila sama Smrt. Vraha můžete zneškodnit, proti nemoci se většinou dá najít lék, ale jak chcete obelstít Smrt? A přesně o tomhle všechny tři natočené filmy jsou. Zde tedy vysvětlení, proč je Nezvratný osud na pomezí vyvražďovačky party teenagerů a „chytrého“ hororu. Je zde nemilosrdný zabiják, ale takový, jemuž se nikdy nepodíváte do tváře a pokud mu chcete uniknout, musíte hodně přemýšlet, protože pouze utíkat skutečně nestačí. Ale lze vlastně uniknout Smrti?

   Nyní si trochu přiblížíme děj všech tří dílů. Ve filmu z roku 2000 má třída z Abraham High School letět do Paříže. Hlavní postavou je zde chlapec Alex, kterému se před odletem do cesty staví různá znamení toho, že by neměl odlétat, ale on jich nedbá a z letadla nevystoupí. To ve vzduchu exploduje. Alex se celý zpocený probouzí cestou na letiště. Byl to sen, ale tak skutečný! A najednou se vše začne opakovat stejně jako v tom snu. Všechny detaily, které ho mají odradit od letu, jsou stejné. Alex tedy nakonec nenastoupí, a jelikož ztropí pěkné pozdvižení, je z letadla mimo něj vykázáno ještě dalších šest lidí. Všichni začnou postupně umírat. Alex vidí další znamení vždy před tím, než má někdo umřít, a díky černochovi v márnici zjišťujeme, že Smrt s velkým es má seznam, na kterém je, kdo kdy umře, a když někdo nezemře ve správnou chvíli jako Alex a jeho spolužáci a profesorka, Smrt si pro ně stejně přijde. Film končí tím, že naživu zůstává Alex a Clear Rivers, dívka, která spolu s Alexem pátrala potom, jak využít znamení a jak se znovu vyhnout Smrti. Škoda, že nebyl víc využit komický potenciál Seanna Williama Scotta.

   Druhý díl se odehrává přesně rok po katastrofě letadla 180, ze kterého před odletem vystoupilo několik lidí. Seznamujeme se s dívkou Kimberley Corman, která se se třemi přáteli vydává na prázdniny. Dívka vidí znamení, která předurčují autonehodu na dálnici, v níž nakonec dívka s přáteli a spoustou dalších lidí umírá v záplavě ohně a vybuchujících aut. (Také vám někdy přijde, že americká auta jsou až po strop naložena trhavinami?) Kimberley se probouzí celá zpocená a nehodlá na dálnici vyjet. Zastaví tedy provoz a k nehodě skutečně dochází a ona zachrání několik lidí včetně svých přátel, kteří však záhy umírají, když do auta, v němž sedí, vrazí náklaďák. (Ve filmu je to několikrát a je to i v jedničce. Auta snad nikdo neřídí, protože se rovnou řítí do čehokoli živého, i když před sebou mají rovinku. Nepřibrzdí ani nezatočí.) V prvním díle lidé umírají postupně tak, jak měli zemřít v letadle, ve dvojice jde umírání odzadu. A do hry se dostává Clear Rivers z prvního dílu, která přežívá v sanatoriu mezi polstrovanými zdmi, kde by jí nemělo hrozit žádné nebezpečí. Dovídáme se, že Alex z jedničky zemřel a ona je tedy poslední živou z letu 180. Kimberley vyhledala Clear proto, aby jí pomohla s tím, jak přelstít Smrt. Opět se shledáváme s černochem z márnice, který je tentokrát trochu sdílnější a svěří nám skutečnost, že Smrt lze zastavit pouze novým životem.

   A máme zde třetí díl. Režie se znovu ujímá James Wong, který si po jedničce dal pauzu a natáčení dvojky tak přenechal někomu jinému, přesněji Davidu R. Ellisovi. Snad by se dalo trochu čekat, že během šesti let ve Wongově hlavě uzrál nějaký senzační scénář, který přijde s něčím novým. Pojďme si tedy říct, co se ve trojce děje a zda je tam něco nového. Ze vzduchu a dálnice se přesouváme na horskou dráhu. Před jízdou má Wendy předtuchu, že vozíky vykolejí a všechny to zabije. Začne tedy vyvádět a spolu s ní je vyvedeno dalších šest lidí. Zbytek umírá, přesně jak předpověděla. Jenže začínají umírat i ti, kteří přežili. Wendy s Kevinem, který také vyvázl, se snaží přijít na to, jak zůstat naživu. Zatímco ostatní postupně odcházejí tak, jak měli zemřít na dráze. Wendy a Kevin mají být poslední.
   Z popisu všech tří dílů je jasné, že příběh je pořád stejný. Parta lidí unikne Smrti, jenže ta si je stejně najde, protože jí jen tak nikdo nezdrhne. Dvojka je zajímavější v tom, že navazuje na jedničku, trojka už se tohohle vzdala, protože, ač ve dvojce dvě postavy přežili, ve třetím pokračování se s nimi nesetkáme. A třetí díl nepřinesl vůbec nic nového snad kromě jediného faktu. Tvůrci se ukázali vynalézavějšími, co se týče způsobů úmrtí a hlavně jejich provedení. Kamera se vůbec nebrání blízkým záběrům. Právě ve způsobech smrti je vidět jakýsi pokrok a nejspíš právě ony jsou tím hlavním lákadlem, ať už to zní jakkoli. Jinak ani dvojka, ani trojka nepřijdou s ničím novátorským, slovo „pokrokový“ jim nic moc neříká.
   Závěrem mě napadá citát z jedné reklamy: „Nejlepší je originál.“ A zde to platí dokonale. Nezvratný osud byl zajímavý svou originalitou. Jeho pokračování jsou neoriginální a neustále dokola omílají jedno a to samé.