Smiley (2012)

30%
Vytvořit ikonického vraha, to je jenom základ úspěchu. Pak je ještě potřeba zvládnout příběh. "Smiley" má jen první ingredienci.

 

Smiley

USA, 2012, 90 minut

 

Režie: Michael J. Gallagher

Scénář: Michael J. Gallagher a Glasgow Phillips

Hrají:

Caitlin Gerard (Ashley)

Melanie Papalia (Proxy)

Shane Dawson (Binder)

Andrew James Allen (Zane)

 

„Smiley“ je na první pohled klasickou vyvražďovačkou, která má v centru nějakého poměrně ikonického zabijáka. Člověk, který má na sobě masku, kde jsou pouze jizvy představující smajlíka, navíc je to maska z kůže – anebo přímo obličej? –, to je rozhodně zabiják, kterého je možné považovat za ikonického. Na takového magora hned tak nezapomenete, což je hlavní důvod, proč si tenhle film zaslouží diváckou šanci. Těch ostatních důvodů se sledováním filmu ubývá.

Tady se všichni budou usmívat.

První scéna mě navnadila. Byla trochu ve stylu hororů „Vřískot“ a to se mi, popravdě, zamlouvalo. Myslel jsem, že kdyby takhle vypadal celý film, mohlo by to být skutečně dobré. Jenže pak se „Smiley“ rozjel a já jsem zjistil, že na vrchu je sice ikonický zabiják, ale kolem něho je bažina neoriginality a nudy, z které on vyskakuje jako kašpárek na pružině. Sice docela drsný kašpárek, ale pořád je to jenom nezajímavé představení. Pokud funguje jen jeden faktor a zbytek ne, celý film jde do háje.

Kdopak to přišel domů?

Film hodně rychle zabředne do stojatých vod, je zde spousta „lekacích“ scén, kde se použije rychlý střih spolu s hlasitým zvukem. Je smutné, že si tvůrci pořád myslí, jak tohle bude fungovat. Budování atmosféry je něco, co umí jenom skutečně málo lidí. Michal J. Gallagher k nim asi patřit nebude, a pokud ano, tak nám to ještě bude muset dokázat. Místo atmosféry hororové se snaží budovat atmosféru schizofrenie/paranoi, ale postava Ashley není zrovna z těch, které bych si oblíbil.

S takovýmhle ksichtem se dá něco dělat.

Všechny postavy se tu motají kolem jedné městské legendy o Smileym. Stačí jen něco napsat na jednom chatu nějaké druhé osobě a ta druhá osoba bude hned zabita titulním vrahem. Vypadá to dobře, předpoklad, že bude hrdinka po vrahovi pátrat, je taky dobrá, ale přesto to všechno vyznívá tak nějak klišovitě, levně a děsivě neoriginálně. Jako kdybych sledoval film, který jsem už sledoval, jen ten hlavní magor se vyměnil, protože ten předcházející už toho měl dost. Navíc můžu s klidem říct, že nemám rád obličej Rogera Barta. Ten chlapík mi prostě není od pohledu příjemný.

S úsměvem to určitě končit nebude.

Slasher musí být inovativní. Pokud nebude inovativní, zapadne. Michael J. Gallagher vsadil na to, že inovací se rozumí zajímavý vrah. Do jisté míry měl pravdu, pro slasher je to potřeba, ale pak se spokojil s podprůměrným příběhem a neskutečně banálními řečmi o nesmrtelnosti chrousta. Tohle prostě pro dobrou vyvražďovačku nestačí. Nevím, jestli ještě někdo dokáže přijít s něčím inovativním, ale pokud ano, bude to můj hrdina. Subžánr se zdá už několik let vyčpělý a „Smiley“ na tom zhola nic nezměnil.

 

Hodnocení: 30%

Hororové filmy (slasher, gore, béčka, vrazi)


Přidat komentář