Smrti napospas
The Abandoned
Španělsko, Velká Británie, Bulharsko, 2006, 99 minut
Režie: Nacho Cerdà
Scénář: Karim Hussain, Nacho Cerdà a Richard Stanley
Hrají:
Anastasia Hille (Marie Jones)
Karel Roden (Nicolai)
Valentin Ganev (Andrei Misharin/Kolya Kaidavosky)
Paraskeva Djukelova (Mariina matka)
Atmosferický horor odehrávající se v Rusku, alespoň tedy podle toho, co postavy tvrdí – převážně se ovšem natáčelo v Bulharsku. Ale na tom zase tolik nesejde. Hned intro nám dává najevo, že tady budeme něco řešit, budeme se snažit přijít na to, o co vlastně jde. Na samotu přijíždí náklaďák s ženou, která umírá, a dvěma malými dětmi-dvojčaty. O čtyřicet let později se setkáváme s jedním z dětí, ženou, která žije v Americe, ale vrací se objevit svou minulost, zjistit, kdo byl její matka a jak to s ní jako malou bylo. Kdyby si tenhle nápad dobře rozmyslela, ušetřila by si spoustu starostí a děsů.
Rusko se nezdá příliš přátelské a já si říkám, jestli je tohle pohled každého filmaře anebo takové Rusko prostě je. Pravda bude asi na obou stranách. Ale ještě že Marie v Rusku narazí na svého bratra-dvojče, o kterém vlastně ani původně nevěděla. A vida, kdo ho hraje – Karel Roden. S jeho obličejem asi nemůže hrát nikoho jiného než Rusa. Tady jsme si to znovu ověřili. Alespoň, že ho nikdo nemusel předabovávat a on se ohání svou angličtinou, ale také ruštinou.
Jakmile se Marie setkává s bratrem, dochází k problémům. Někdo/něco je chce zabít? Zničit? Připravit o rozum? Anebo jen na něco upozornit? To právě nevíme a tím se dostáváme ke kouzlu filmu. Dlouho se mu daří neprozrazovat, nechává nás tápat a my vlastně pořádně nechápeme, co se děje a proč se to děje. Nejprve pochopíme, proč se to vlastně děje – protože v minulosti došlo k ohavnému zločinu. A právě zločin, který nebyl úplně dokonán, má být po čtyřiceti letech uzavřen. Jakási zvrácená spravedlnost se rozhodla, že předvede přeživším dětem, jak to vlastně mělo skončit.
Nejistota postav, která se přenáší na diváka, je velmi silným sloupem, který podpírá celý film, v kterém se bude nejeden divák ztrácet. Dochází zde k prostřihům s minulostí, časové roviny splývají a na konci už si vůbec nejsme jistí, kdy je teď a kdy je včera. A tak už jen čekáme na pointu, na finální vysvětlení toho, jestli jsou vlastně všichni mrtví, kdo všichni jsou, atd. Otázek vyvstává skutečně mnoho, ale v podstatě již od prvního zjevení „bělookých“ víme, jak to všechno musí dopadnout. Fatalita je zde dána přímo a nemůžeme se jí vyhnout. Pointa je prozrazena předem, ale my si musíme počkat na to, jak se to vlastně stane, což je nám předvedeno až ve skutečném závěru. Ne že by všechno, co vidíme, dávalo úplně smysl a šlo jakkoli zdůvodnit, ale přesto si myslím, že závěr je dost kvalitní na to, aby to celý film nezabilo.
„Napospas smrti“ rozhodně není propadákem a patří mezi to lepší, a to nejen v rámci prvního ročníku After Dark HorrorFest, kde se jednoznačně jedná o to nejlepší, co nám tvůrci tohohle projektu představili. V některých momentech může být film trochu protahovaný a chvílemi jako kdyby se vůbec nic nedělo, ale přesto je budování atmosféry dostatečně dobré na to, abychom vydrželi až do konce a počkali si na finální rozuzlení a ztvárnění pointy. Za to, že se jedná o dobrý horor se skvělou atmosférou, a za to, že si v něm zahrál – velmi dobře – Karel Roden, dávám ještě o 5% víc, než jsem původně chtěl.
Hodnocení: 65%
