Spalovač mrtvol
Československo, 1968, 95 minut
Režie: Juraj Herz
Scénář: Juraj Herz a Ladislav Fuks podle příběhu Ladislava Fukse
Hrají:
Rudolf Hrušínský (Kopfrkingl)
Vlasta Chramostová (Lakmé / Dagmar)
Jana Stehnová (Zina)
Miloš Vognič (Mili)
Legendární československý film, kterému jsem se dlouho vyhýbal, snad ze strachu, jak moc se o něm mluví, jak moc je to skvělý film, nemluvě o tom, že i na databázích je velmi dobře hodnocen, na IMDb dokonce patří k 15 nejlépe hodnoceným hororovým filmům, které byly v historii natočeny. To vůbec není špatný výsledek. K tomu filmu jsem se nakonec musel dostat a také na něj konečně došlo.
Ještě před tím, než jsem film viděl, jsem zjistil, že Juraj Herz měl údajně snímek natáčet jako komedii. Pokud si tohle Herz skutečně myslel, tak nevím, co natáčel, protože ony zde jsou scény, které vyznívají absurdně, ale zároveň jsou zde scény, které jsou natolik děsivé, až z nich mrazí. A je to dáno hereckými výkony a skvělou hudbou, nikoli tolik samotným příběhem, který ale sám o sobě není špatný.
Děj se zaměřuje na postavu Kopfrkingla, kterého naprosto nedostižně ztvárnil Rudolf Hrušínský. Legendární herec ukázal, že jeho herecký minimalismus je neuvěřitelně účinný. Pro tuhle roli byl naprosto stvořený. Kopfrkingl pracuje v krematoriu v době, kdy se Němci před druhou světovou válkou dostávají k moci. Právě z Kopfrkinglova pohledu sledujeme celý film, kdy jeho postava téměř nezmlkne. Není to na škodu, naopak, tím víc se prohlubuje temnota, která si na vás sedá.
„Spalovač mrtvol“ není hororový ve smyslu, že celou dobu sledujeme něco děsivého, ale tím, jak je to plíživé, ať už z hlediska niterného (změny v Kopfrkinglově pohledu na svět), anebo z hlediska vnějšího, kdy je společnost nahlodávána tím, co je správné, kde je místo židů a to, jaká krev je ta pravá. Ano, ony ty promluvy o krvi jsou vskutku absurdní, jenže v souvislosti s tím, že vycházejí ze skutečných historických událostí, ten horor se skutečně dostavuje, a to právě jen z promluv.
„Spalovač mrtvol“ je neskutečný film, opravdu. Ale tak o tom se nedalo moc pochybovat. Historie ho již dostatečně prověřila. To, jak Juraj Herz používá kameru, jak zabírá různé detaily, jak slyšíme neustále Hrušínského hlas s mírnou ozvěnou, to jsou jen základy toho plíživého děsu, který se vám vkrádá do srdcí. Nesmírně profesionálně a komplexně zvládnuté dílo, které skutečně nemá v české a slovenské historii obdoby.
Hodnocení: 100 %
