Stridulum
Itálie, USA, 1979, 108 minut
Režie: Giulio Paradisi
Scénář: Luciano Comici, Robert Mundi, Giulio Paradisi a Ovidio G. Assonitis
Hrají:
Mel Ferrer (Dr. Walker)
Glenn Ford (Det. Jake Durham)
Lance Henriksen (Raymond Armstead)
John Huston (Jerzy Colsowicz)
Jsou podivné filmy, no a pak jsou filmy, které jsou tak nějak extra divné. Ty první jsou docela zajímavé a mohou vás chytnout. Ty druhé jsou spíše jenom špatné. Záleží ale hodně na vás v tom, jak budete daný film vnímat. Snímek „Stridulum“, který je v mezinárodní distribuci známý také jako „The Visitors“, se dá vnímat oběma zmíněnými způsoby, protože si myslím, že některé ty podivnosti jsou skvělé.
Tak hned na první pohled je příjemná přítomnost nejen takového Lance Henriksena, který je béčkový herec celkem normálně, ale potěší i herecká přítomnost takové režisérské legendy, jako je John Huston, anebo herecké obsazení Franca Nera do neskutečně krásné ujeté role se zlatými vlasy. To se prostě musí vidět. A díky tomu, že je Nero hned na začátku, dostanete se do té správně divné atmosféry, kterou má snímek celou dobu.
O čem vlastně snímek je? (Tuhle větu bych možná měl přestat nadužívat.) Tak je o tom, že existují síly dobra a zla. Klidně si je můžete představit s velkými písmeny jako nějaké entity. Tyhle síly se mezi sebou musí utkat, a jak se ukazuje, tím rozhodujícím prvkem v jejich souboji má být dívka, která je nadaná telekinetickými schopnostmi, jež také předvede hned v efektivním úvodu. Zatím to zní tak trochu jako fantasy.
Jenže snímek „Stridulum“ je pojat spíše jako hipísácký filosofický film, který má prvky jak science fiction, tak i hororu. Z toho hororu dostaneme něco především v úplném závěru, zase tolik toho hororového zde opravdu nemůžeme čekat. Celkově atmosféra filmu ale přináší něco, co prostě nikde jinde nedostanete. Je to tak divné až se vám to bude líbit, anebo prostě protivit. A to je přitom děj vlastně celkem přímočarý.
Asi je to to relativně realistické pojetí, do kterého jsou zasazeny podivné fantastické prvky, které mi tak sedly, ale „Stridulum“ je snímek, jenž mě rozhodně dovedl zaujmout. Není to skvělý film, o tom žádná, není to ani filosoficky objevné, i když se to snaží něco sdělit, ale je to tak pěkně ujeté, že se mi to do mé sbírky podivností prostě hodí. Tohle je styl, který mi docela sedí.
Hodnocení: 60 %
