Při třetím úderu blesku,
za temné noci zrozena.
V předvečer krveprolití,
Vojákem jdoucím na smrt zplozena.
Milovat krev,
bylo už osudem ti dáno.
Prastaré proroctví,
jež bylo na lidské kůži psáno.
Jsi dcera temnot
a násilí je tvým druhým jménem.
Jsi dítě noci
a jdeš si za svým krvavým snem.
Pro jiné prokletí,
pro tebe boží dar.
Z těl tvých obětí
nepřijde nic na zmar.
Jak divoká šelma,
lovíš za svitu měsíce.
Jsi krásná žena,
co miluje jak vlčice.
Za svojí vroucí lásku,
bereš si krutý dar.
Všude kam vstoupíš,
z manželství je rázem svár.
Muž tě miluje,
jen co tě zahlédne.
To ještě netuší,
že dneska zemře.
Ale schází ti učitel,
co nocí by tě ved.
Nenasytné zvíře,
co zasvětí tě do smrtonosných věd.
Teprve v jeho náručí najdeš,
krásu věčného mládí.
Budete dvě divoké šelmy,
co pach krve mají rády.
Pro tebe láska,
pro lidi prokletí.
Obrovská vášeň,
v upírově obětí.
Zabíjení je pro tebe hra.
Ty kočka, člověk myš.
Teď už jste na hraní dva,
tak pojď chlapče blíž.
Nejradši máš,
když prsa ti ozdobí krev.
Však on ví,
čím zalévat svůj květ.
Ječení lidí ve smrtelné křeči,
je pro tebe hudbou.
Kdyby jenom tušili,
jak dlouho ještě zpívat budou.
Smrt je vysvobození,
z tvého náručí.
Ale to přijde,
až paní poručí.
Zrozena pro zabíjení,
hladové zvíře.
Žiješ pro zabíjení,
tvá touha je k nevíře.
Zrozena pro temnotu
budeš žít.
V lidském vřískotu
budeš krev pít.
