The Butterfly Effect 3: Revelations
USA, 2009, 90 minut
Režie: Seth Grossman
Scénář: Holly Brix
Hrají:
Chris Carmack (Sam Reide)
Rachel Miner (Jenna Reide)
Melissa Jones (Vicki)
Kevin Yon (Harry Goldburg)
Třetí pokračování je většinou příslibem něčeho hodně špatného, i když jsou samozřejmě i výjimky. Takový „Pán prstenů: Návrat krále“ je jednou z nich a já doufám, že tou další bude třetí Nolanův Batman. Ani druhé pokračování však nemohlo překonat „Osudový dotek“, film, který ve své době skutečně ohromil. A „Revelations“ rozhodně nejsou převratným pokračováním, i když je pravda, že to všechno mohlo dopadnout o hodně hůře. S tím, jak byl „The Butterfly Effect 3: Revelations“ natočen, se může směle zařadit k pokračováním, která jsou dobře průměrná a nesrážejí originály úplně do kolen. No, více méně.
Sam má možnost cestovat v čase a využívá svoje schopnosti, aby odhalil, kdo je vrahem. Ale jak dobře víme, stačí jen jedno máchnutí motýlích křídel v New Yorku a v Číně to rozpoutá tajfun. Stačí jen jedna drobná změna v minulosti a budoucnost může být až děsivě jiná. A hrdina Sam se o tom přesvědčí. Všechno vzešlo z toho, že zachránil svou sestru Jennu před uhořením v rodinném domě. Sice mu při tom zemřeli oba rodiče, ale hlavně, že Jenna je naživu.
Sam ale nemusí řešit problémy s Jennou, alespoň ne tolik, protože před sebou má sérii vražd, kterou není schopen vyřešit. A v tomhle směru scénář docela dobře jede a nezadrhává se, dává nám možnosti, jak to může skončit, ale jasně nám odpoví až na úplném konci, bohužel. Herecké výkony jsou docela dobré, což je vlastně ozdoba filmu. Hlavně zjišťujeme, že Rachel Miner umí hrát – no jo, Penny už se nebojí.
Případ je zapeklitý a hodně krvavý. V centru běsnění jsou ženy, které umírají, většinou ne příliš vybíravou smrtí. A některé ženy mají spojitost se Samem. Taková servírka Vicki, s kterou má Sam moc pěknou erotickou scénu – pěknou hlavně proto, že Vicki má opravdu výrazné přednosti – je rozřezána přímo v práci. Nad erotickou scénou se ještě pozastavím. Pohled na nahou Melissu Jones mě bavil víc než minuty předtím i potom. Myslím, že tohle už o něčem svědčí, protože podobné scény většinou jen přecházím a čekám, co bude dál. Jsou často jen znakem neinovativnosti, potřebou naplnit minuty a nutností alespoň jednou v hororu ukázat prsa. V tomhle snímku to zafungovalo. Alespoň pro mě.
Co mě dál na filmu bavilo, bylo gore, které nebylo nijak mistrovsky promakané, ale přesto, že spíše šlo o příběh – dobře, alespoň o něj jít mělo – tak si s ním tvůrci vyhráli a myslím, že to bylo ku prospěchu věci. Docela to oživilo v mrtvých pasážích, což je také docela smutné, když jsme měli sledovat film, kde nás dostává právě myšlenka a pointa. Právě v tomhle ohledu „The Butterfly Effect 3: Revelations“ naprosto zklamalo a nepřináší nám nic zajímavého. Když se vrah odmaskuje, tak si jen povzdechnete „No jo, to je gól...“ A zhlédnete zbylé minuty bez toho, aby to ve vás něco zanechalo.
I přesto, že scénář selhal, myslím si, že to je jedna z těch lépe odvedených prací na třetím After Dark HorrorFestu, a tak dávám, hlavně za snahu, průměrné hodnocení. Trochu mě jenom mrzí, že filmy raději parazitují na úspěchu „osvědčených značek“ než aby to zkusily samostatně. „Revelations“ by mohlo fungovat klidně jako samostatný film, ale aby na sebe lépe vydělal, raději se opřel o značku „Osudového doteku“.
Hodnocení: 50%
