The Caller
Velká Británie / Portoriko, 2011, 93 min
Režie: Matthew Parkhill
Scénář: Sergio Casci
Hrají:
Rachelle Lefevre (Mary Kee)
Stephen Moyer (John Guidi)
Luis Guzmán (George)
Ed Quinn (Steven)
Kdyby nešlo o remake kultovní „Frekvence,“ neváhal bych říci, že se jedná o skvělou originální žánrovku. Ovšem pro „Frekvence“ neznalé se jedná o slušný film, který dokáže zaujmout, nejen zpracováním a atmosférou, ale kupodivu i zápletkou. Ta se točí okolo mladé dívky Mary v čerstvě pronajatém bytě, kde zazvoní telefon....
...a na drátě máme pěkně zlou mrchu z minulosti, která milou Mary začne zpočátku jen obtěžovat, ovšem později i pěkně terorizovat. Příběh je sice vcelku odhadnutelný, ale slušně zpracovaný a z bezmocnosti hlavní hrdinky se divákovi dělá až fyzicky nevolno. Vše je dokresleno vrcholně otravným exmanželem, ztvárněným Edem Quinnem, kterého sice známe spíše z různých televizních béček (nejnověji extrémně špatný Behemoth), ovšem zde hraje uspokojivě.
To už se ovšem nedá říci o prťavém italském amantovi Mary, na jehož očekávaný výmaz z historie jsem se vysloveně těšil. Celkově je The Caller řemeslně zvládnutý slušně, pomalé tempo sice nevyhovuje každému, ale zívačka je to jen chvílemi a závěr je důstojný vrchol filmu s podstatně rychlejším akčním spádem, o to větším v kontrastu ke zbytku filmu. Mrazivá atmosféra, tvořená nejen telefonáty, ale i tím, že nikdy nevíte, kdy se vynoří za zády Mary její ex, sice není rozkouskována lacinými lekačkami, ačkoliv některé scény si o to přímo říkají, ale dle mého názoru je to jen dobře.
Zatím jsem o The Caller mluvil vcelku nadšeně, ale s odstupem musím říci, že zas taková pecka to není. Hodně záleží na divákovi, jestli mu tento typ filmu v danou chvíli sedne. Film trpí i jistou nezařaditelností do žánru, je to něco mezi psychothrillerem a lehkým horrorem s nedovysvětlenou pseudosci-fi zápletkou; italský prcek se sice v jedné části filmu snaží princip telefonátu z minulosti a jeho dopady vysvětlit, ale jen v tom divákovi udělá ještě větší bordel.
Kol a kolem, jedná se o lehce nadprůměrné dílko, ideální na nudné nedělní odpoledne. V pondělí ráno si sice už nebudete nic moc konkrétního pamatovat, ale budete mít mlhavou představu o docela příjemně stráveném včerejším odpoledni.
Hodnocení: 55%
