The Canal
Irsko, 2014, 92 min
Režie: Ivan Kavanagh
Hrají: Rupert Evans
Hannah Hoekstra
Antonia Campbell-Hughes
Nevím, zda to byl osud, či náhoda, že se ke mně dostal úkol napsat recenzi na tento irský horor. Tak či onak (a věřte, že je to především kvůli vám – čtenářům), píšu ji z místa nedaleko Dublinu. Kvůli autentičnosti a atmosféře, samozřejmě. Neboť Irsko samotné, jeho melancholická pobřeží a tvrdé vnitrozemí, to jsou místa, která poctivé strašidelno plodí a hýčkají. Kdybych vymýšlela horor z tohoto prostředí já sama, jistě by v něm hrál roli starobylý dům, mokřiny a hrůzné rodinné tajemství. Tvůrci filmu „The Canal“ však žijí přítomností a jejich dílo je moderní. I když, jde v něm o dům, v němž se událo něco hrůzného. Jen místo mokřin a bažin dostanete… No ano, kanál. Hluboký vodní kanál.
Hlavní postava, která nás příběhem provází po celou dobu, je filmový archivář David. Má krásnou ženu, roztomilého syna, sympatickou kolegyni, zajímavou práci a na první pohled ideální život. Jenže – bez aspoň malého jenže by to nešlo, David náhodou v práci zjistí, že se v jejich novém domě v roce 1902 stala brutální vražda. A aby toho nebylo málo, tak milý David začne mít podezření, že ho manželka podvádí. Když ji na vlastní oči přistihne, z podezření se stane jistota. Škoda jen, že si nezachová klidnou hlavu. Nevěrnice, vražda v domě, stíny v temnotách a odporné veřejné záchodky, to člověku zamotá myšlenky i nohy. Davidovi se zamotá celý svět, a když se den nato vzbudí právě na oněch veřejných místech, kam by normální člověk nešel ani za dne, natožpak v noci, zjistí, že mu manželka zmizela. A vyšetřování může začít.
Je pravda, že kdo už má pár hororů za sebou, příběh i pointu brzy prokoukne. Vlastně asi přesně ve chvíli, kdy David zjistí, že mu zmizela žena. Naštěstí je film obsazen sympatickými herci, takže je alespoň zábavné sledovat jejich hru. Můj favorit je pan detektiv, ryšavý vyšetřovatel (ano, je to typický Ir a ne, všichni Irové nejsou zrzaví), který je příjemně přirozený a zábavný. Už teď vám musí být jasné, že původní vražda v domě se zmizením Davidovy ženy souvisí. Z toho také vyplývá, že vysvětlení či pachatel nejsou úplně racionální povahy, nicméně detaily se nedozvíte. To je mimochodem jeden z velkých mínusů filmu. Naservíruje vám sice obecnou odpověď v uctívání satanismu a okultních rituálech, ale kdo to přesně dělal, proč to dělal a především, čeho tím chtěl docílit, to zůstane asi navěky v kanálu. Prostě je to blbý dům s blbou historií. A druhé mínus uděluji za syna, který je věčně v pohodě. Nezlobte se na mě, ale dítě v jeho věku by mohlo trochu za rodiče truchlit. Aspoň jednu slzu.
Vyzdvihnout ale musím právě onu pochmurnou atmosféru a skvělou hru se stíny a nevítanými bytostmi v pokoji či domě. Výborný je také soundtrack. Na hudbě si v moderních hororech dávají tvůrci záležet a dělají dobře. Strašidelné zvuky - půl úspěchu (viz páni od „Sinistera“). Jestli tedy film doporučuji? Ano. Už jen pro tu severoevropskou, šedivou ostrovní náladu, která je nenahraditelná. A pro to, co číhá v temnotě.
