The Dead Room
Nový Zéland, 2015, 80 min
Režie a scénář: Jason Stutter
Hrají: Jed Brophy
Jeffrey Thomas
Laura Petersen
Bylo nebylo, vymyslel si jeden novozélandský fanda hororu, že si natočí film. Nebude to nic těžkého, řekl si. Místo seznamu pro a proti (což by bývala lepší volba), si udělal seznam toho, co potřebuje. Za prvé: sehnat starý a opuštěný dům – protože horor se asi musí držet jasných pravidel, aby náhodou nebyl něčím výjimečný a díky tomu zapamatovatelný. Za druhé: originální příběh – tak třeba o duchovi a pokusu se ho zbavit. Za třetí: herci – žádný problém, s příslibem proražení do světa filmu se pohrne jeden za druhým. Za čtvrté: efekty a triky – není třeba, uděláme sami. Když tak na někoho navlíkneme noční košili a nasadíme paruku, stejně tak dneska vypadá každý druhý filmový duch.
Nenechte se zmást, proti nízkorozpočtovým filmům nemám zhola nic, ba naopak jsou mi milejší, než stomiliardové spektákly. Stejně tak snímky, které vzniknou z pera a umění nadšenců, kteří film natáčejí hlavně pro radost. Jenže v případě „The Dead Room“ na mě to kouzlo nepůsobilo. Příběh nenabídne nic, co jsme ještě neviděli. Postavy jsou nesympatické a jejich chování postrádá logiku. Tady je ale třeba se tvůrců trochu zastat, neboť nelogičnost jednání hororových hrdinů je mnohem rozšířenější potíž a v tomto případě se nejspíš jen drželi jakéhosi vzoru. Jeden příklad za všechny: když navštívíte dům, kde jste přesvědčeni, že nestraší, ale ono tam fakt straší, a to tak, že vám jde o život, normální člověk by takový dům opustil, když má reálnou možnost. Ale vy jistě tušíte, jak se zachovají hrdinové tady a v mnoha dalších příbězích. Ať už za to mohou peníze, čest nebo demence, vždy se najde nějaký důvod, proč u strašidel zůstat a zkusit bojovat.
V „The Dead Room“ jde o očištění domu od zla. Dvojčlenná společnost vědců a badatelů paranormálních jevů (rozuměj vymítačů ďáblů a jiné havěti) k sobě přizve slečnu, která s duchy už nějakou tu zkušenost má a rozumí jim (doslova, jde totiž o médium, což nechápejte jako spoiler, neboť by vám tato informace došla během úvodu sama). Chtějí senzaci, chtějí duchy a chtějí to všechno světu dokázat a ukázat. A pak jsou překvapení, když se jim ta senzace zjeví a ukáže se, že o návštěvníky nestojí. A má svůj dobrý důvod, který považuji za hlavní kladný bod celého filmu. Naštěstí se tedy můžete těšit na pointu a malý zvrat. Od filmu vás tedy nebudu odrazovat úplně. Jen není třeba mu po většinu doby sledování věnovat úplnou pozornost. Ideální film na škrábání brambor.
Z herců stojí za vyzdvihnutí Jed Brophy, nikoli však kvůli hvězdnému výkonu, nýbrž kvůli přátelství s famózním Peterem Jacksonem, který svého kamaráda rád obsazuje do svých filmů, a tak jsme Jeda mohli vidět například jako skřeta v "Pánovi prstenů" nebo jako jednoho z výpravy trpaslíků v "Hobitovi". Fantasy je evidentně jeho šálek čaje, neboť v současnosti je k vidění v hloupoučkém seriálovém zpracování "Letopisů rodu Shannara". V podobném duchu je zajímavý i ztvárnitel druhého mužského hrdiny Jeffrey Thomas, který si rovněž střihnul roli v hitu slavného novozélandského režiséra. Ten Nový Zéland, země zaslíbená. A taky ostrov, kde se zjevně všichni znají. Nicméně Laura Petersen v "Pánovi prstenů" ani v "Hobitovi" nehrála. Kromě „The Dead Room“ nehrála totiž skoro nikde.
V „The Dead Room“ neuvidíte nic než možná provázky, za které tahají komparzisti, aby otevřeli a zavřeli dveře. Ani ve filmu „Záhada Blair Witch“ jsme nic neviděli, ale mělo to dokonale hutnou atmosféru. Divák nemusí nutně zlo vidět, hrůzu lze nahánět i prostřednictvím jiných smyslů. Nicméně tady se to nepovedlo a situace, kdy se s duchy setkáme jen díky výkřikům a popisům slečny (média), jsou zoufale tragické. Tvůrci by bývali lépe udělali, kdyby postavy mlčely a hrůza by byla čitelná jen z jejich výrazu a úprku, než když nám s ukazováčkem vpřed napovídají, kde asi tak duch zrovna lítá. Ale možná by to někomu v nějakém jiném filmu fungovalo. Ale jen možná.
Problém tkví především v délce (a pak, že na ní nezáleží). Kdyby měl „The Dead Room“ půl hodinky, kdyby šlo o krátkometrážní film, možná by se mu dalo všechno to vykrádání odpustit. Divák by neměl tolik času na přemýšlení, kde už tyhle věci viděl a kde je viděl lépe. Ale jen možná.
