The Living and the Dead
Velká Británie, 2006, 83 minut
Režie: Simon Rumley
Scénář: Simon Rumley
Hrají:
Leo Bill (James Brocklebank)
Roger Lloyd-Pack (Donald Brocklebank)
Kate Fahy (Nancy Brocklebank)
Sarah Ball (Nurse Mary)
Simon Rumley není z těch lidí, kteří vás chtějí svými filmy pobavit. Je depresivním autorem, který vás dostane každým svým filmem. Nebudete sledovat nic pěkného, co by ve vás zanechalo příjemné zážitky. Naopak. Budete se možná cítit docela sklesle a nebudete věřit tomu, že jste se rozhodli na tenhle film podívat. Co vás k tomu vlastně vedlo? No, zaprvé. Uvědomte si, že tohle není film o nemrtvých. Já vím, když je v názvu filmu slovo „living“ a hned kousek vedle „dead“, člověk si vzpomene na ty nejlepší zombie horory. V tomhle případě to ovšem neplatí.
Představme si výchozí situaci. Jsme na anglickém venkově na malém panství, které obhospodařuje starší muž. Ten má postiženého syna, který trpí demencí. Starší muž se zároveň musí starat o svou ženu, která je téměř nemohoucí a jen těžko se postaví na nohy. Co se může stát, když se jednou tenhle starší pán Donald rozhodne, že dům opustí a nechá zde jen postiženého syna, aby se staral o svou matku. Oba musí brát prášky. Synek jednou zapomene a vzbudí se pozdě. Matka ale má pravidelný režim a stolici prostě nedokáže udržet. Synek James se rozhodne, že matce pomůže. Zdá se mu, že bere málo prášků, a tak jí donutí jich polykat více, protože větší množství přece musí působit rychleji.
Ano, a tohle je děj zhruba prvních čtyřiceti minut. U Simona Rumleyho se vám to stane častěji. Uběhne poměrně velká část filmu, ale ono se toho mnoho nestalo. Podobně je tomu i s hororem „Red White & Blue“. Simon má prostě svůj styl a ten nemusí sedět každému. Když už jsme u toho stylu, tak „The Living and the Dead“ se vyznačuje dalšími prvky, které jsou pro Rumleyho filmy specifické. První je hudební stránka – ta vás prostě nikdy nezklame. Některé zvuky jsou jak z Kubricka, jindy je střídá svižná hudba. Vizuální a zvukovou stránku má Simon Rumley vůbec zvládnutou.
Vizuální stránka je totiž také velice jedinečná. Co vás překvapí hned na první pohled, to jsou zrychlené záběry, které se celým filmem prolínají. Ke konci už to může být trochu únavné. Hlavně proto, že druhá polovina filmu je něco jako jedna rozsáhlá halucinace. Simon Rumley chtěl podat hodně znepokojující film, který je psychologickým dramatem, a tak podle toho volil i formu. Dostat vás mohou i překvapivé úhly, z kterých jsou některé záběry snímány. Řeknete si u nich, že jen málo dalších režisérů by to točilo z tohohle pohledu. Jenže tady to tak má být – atmosféra má být šílená a pokroucená, a přesně takovou také je. „The Living and the Dead“ zapůsobí. Dobré pocity si odnášet nebudete.
Pro ty, kteří chtějí něco málo o hercích, tak Leo Bill – představitel postiženého Jamese – si zahrál Hamishe – Alenčina mírně nehezkého snoubence – v Burtonově „Alence v říši divů“, Roger Lloyd-Pack zase ztvárnila Batyho Skrka ve filmu „Harry Potter a Ohnivý pohár“. Oba dva se pak zúčastnili tohoto šíleného představení, kde si uvědomíte, jak náročné by to bylo žít s člověkem, který je takto silně postižený. A jak nebezpečné by to mohlo být, pokud mu není věnována dostatečná péče. Jako film je „The Living and the Dead“ příliš náročný, příliš dlouhý a sem tam prostě nudný. Jestli máte rádi děj, tady jej nehledejte.
Hodnocení: 60%
