The Valdemar Legacy
La herencia Valdemar
Španělsko, 2010, 104 min
Režie: José Luis Alemán
Scénář: José Luis Alemán
Hrají:
Daniele Liotti (Lázaro Valdemar)
Óscar Jaenada (Nicolás Tremel)
Laia Marull (Leonor Valdemar)
Silvia Abascal (Luisa Llorente)
Duchařin typu „strašidelný dům“ je mnoho, ale španělských tolik ne. "The Valdemar Legacy" je vlastně jeden film, rozseklý na dva díly. Což je jeden z velkých neduhů. Zde recenzovaný první díl totiž není ničím jiným než přípravou na vyvrcholení v podobě filmu druhého, "The Valdemar Legacy II: The Forbidden Shadow."
Úvodních třicet minut prvního dílu mě skvěle navnadilo. Strašidelný dům jak se sluší a patří, koukatelná Španělka v hlavní roli a nevysvětlitelné zmizení znalce umění, který měl starý dům ocenit. Rozjezd rychlý, žádné dlouhé představování ve stylu americké produkce se nekoná a diváka příjemně mrazí. Poté ovšem přijde na scénu „detektiv,“ permanentně se tvářící a i vypadající jako poprvé roztoužený italský puberťák a příběh se přesune do minulosti.
Což je kámen úrazu, protože v tu chvíli se "The Valdemar Legacy" stane jen prequelem pro velké finále v díle druhém. Valdemarové jsou bezdětní altruisté provozující ve svém ohromném sídle jakýsi sirotčinec. Neustále se ale potýkají s nedostatkem peněz, což se pán Valdemar, nadšenec do focení, pokusí změnit vynalézavým způsobem: paranormálními seancemi a fotografiemi klientů s duchy. Samozřejmě jde o podvod, na to se přijde a milý pán Valdemar se dostane do vězení. A tady se objeví první náznak toho, co tvůrci vlastně natočili. Jakmile do Valdemarovy cely nakráčí holohlavý švihák a představí se jménem Aleister Crowley, každý, kdo se alespoň trochu vyzná v historii okultismu, ví o co půjde.
Celý dvojdílný film "The Valdemar Legacy" má sice spoustu nedostatků, ale jedno se mu upřít nedá. Je to pocta. Pocta mnohým slavným osobnostem, které kdy měly s horrorem, spiritismem a esoteričnem něco společného. Tedy nejen tito, při rituálu v závěru prvního filmu se sejde i pár dalších „slavných osobností:“ Lizzie Bordenová, která zavraždila svou matku a otčíma a Belle Gunnesová, ta zase zavraždila několik svých manželů a dětí. A Bram Stoker, kterého jistě netřeba představovat. To ale v prvním díle není ještě tolik znát, opravdový kolotoč narážek a reálných historických osobností se rozjede až v díle druhém.
Samozřejmě po shlédnutí můžeme spekulovat, zda je film poctou horroru nebo naopak ostudou, ale každá taková snaha, pokud není zmršená úplně, zaslouží docenění. A The Valdemar Legacy zas tak špatné není. Po skvělém úvodu přijde slabší zbytek filmu, ovšem solidně natočený, se slušnou výpravou a zanechá nás příjemně natěšené na druhý díl. A je se na co těšit, kolikrát jste ve filmu viděli v plné kráse ukázaného Cthulhu, případně kolikrát se na plátně někdo představí jako H. P. Lovercraft?
Hodnocení bude přiloženo až k recenzi druhé části filmu, The Valdemar Legacy II: The Forbidden Shadow, neboť hodnotit je oba zvlášť by bylo nesmyslné.
