Upíři, démoni & spol.
Nakladatelství Plus, 2010, 349 Kč
V poslední době se skoro zdá, že sbírky hororových povídek skáčou z děr jako trpaslíci. Od roku 2010 jich vyšlo hned několik, a ačkoli by se dalo předpokládat, že budou jednotlivé výběry lehce splývat, naštěstí tomu tak není. Minimálně se nestalo, aby se jedna povídka ocitla ve dvou různých sbírkách. Ale pochopitelně se od sebe snaží maximálně odlišovat, a tak se jedna honosí tím, že je největší sbírkou povídek, druhá posbírala to nejlepší a další se rozhodla trochu experimentovat s žánry. Sbírka, kterou vám představím dnes, se rozhodla vsadit na výjimečnost, raritní příspěvky a navzácné milníky hororu. Jejím hlavním tématem jsou upíři, jak jinak. Začíná se zdát, že nespočet variací na téma středoškolské upíří lásky pomalu opadá a do povědomí se vrací staré a poctivé upíří příběhy, u kterých dokonce hrozí, že se ještě budete bát. A tentokrát to nebude strach, že se roztleskávačka a fešný upír, který vykradl vizáž Jamesu Deanovi, nedají počtvrté dohromady. Nebo strach, že už zase dají. Tentokrát dostanete možnost nahlédnout do úplně prvních děl, kde upíři začínali strašit a které v sobě nesou atmosféru osmnáctého až začátku dvacátého století.
Neodpustila bych si, kdybych zde nezmínila úvodní slovo Ondřeje Müllera, sestavitele této antologie. Jeho „Bodnutí úvodem“ se totiž vyrovná samotnému obsahu. Je zábavné, poučné a v několika málo stránkách obsáhne vše, co upíromila zajímá. Bod dostává i za hru s realitou, neboť jeho slova se nesou v duchu magického realismu. Nemluví o upírech jako literárních postavách, nýbrž jako o reálných bytostech. Jistěže je to jen chytrý tah, ale parádně vás navnadí. Upír nebyl vždy jen sličným, tajemným milovníkem. Jeho literární vývoj je přitažlivý a střet se záznamy černých kronik a historkami spouští nejednu konspirační teorii.
Nicméně v této sbírce, přes všechnu počáteční chválu, najdete sice vzácné povídky, ale ne ty nejlepší (i když od poloviny knihy jejich zábavnost vzrůstá a poslední povídka, o kterou se postaral Charles Beaumont, je dokonalým rozloučením s celou antologií). Přečtete si úplně první literární dílo s upírem od Heinricha Augusta Ossenfelderaa více než sto let staré povídky, z nichž některé vychází v češtině poprvé, ale i když riskuju prokousnutí hrdla, tak musím přiznat, že u poloviny povídek už jen těžko popíšu detaily. Jedním okem dovnitř a druhým ven. Ne, že by to byly špatné povídky. Jen se čtenáři nikam nevryjí, neobtisknou. Jsou jako milí hosté na oslavě, se kterými se seznámíte a potěšíte, ale jména si prostě nedokážete zapamatovat. Kromě příběhů o upírech, jak je znáte, tu najdete i příběhy o zlých silách a povídky, kterým vévodí ženské hrdinky, což je správné, neboť ženský element k upírství, ať už v jakékoli jeho formě, neodmyslitelně patří.
Nejzajímavější a zároveň nejlepšími počiny jsou legendární zlomek od George Gordona Byrona, poté povídka „Já, vampýr“ od Henryho Kuttnera, která evokuje legendy kolem Bely Lugosiho, "Dívka s hladovýma očima" Fritze Leibera, která je svým tématem nadčasová, a především žertovný cestopisný črt „Poslední upír“ z pera Philipa Robinsona, jehož humor připomene skvělý ansámbl Monthy Pythonů a stane se tak klenotem v této sbírce. Takže netvrdím, abyste se této knize vyhnuli. Ba naopak, každý milovník literárního hororu by se s ní měl seznámit. Jen to možná nebudou ty nejlepší povídky, se kterými jste se setkali. Rozhodně budou ale jedny z nejpozoruhodnějších.
