Václav Votruba: Insomnie
Vydalo nakladatelství Nová forma, 2018, 180 Kč
Už od začátku je patrné, že kniha „Insomnie“ je hodně osobní příběh. Teď nemyslím v tom smyslu, co se zde odehrává, ale jedná se o děj, kde jsou místa, která autor zná, ať už proto, že se zde narodil, žil nebo pracoval. Ale především je to kniha, která se věnuje něčemu, co autor sám zažil. Trpěl nespavostí, i když podle jeho vlastních slov to nebylo až tak hrozné jako v případě hlavní postavy, jíž je alespoň podle jména Vašek Votruba sám. Hledat paralely je však zbytečné, pořád jsme u příběhu, který je fikcí. A více méně skutečně i fikcí hororovou.
Otevřel jsem knihu „Insomnie“ s tím, že by to mohlo být zajímavé hororové čtení – ta obálka vás dovede nadchnout – a jasně, zajímalo mě, jaký hororový román napsal další z jihočeských autorů. Přiznám se však, že z hlediska hororu je pro mě kniha „Insomnie“ spíše zklamáním. Jako kdyby před sebou čtenář měl kvalitativní sinusoidu. Nejprve se ocitne někde na jejím prostředku, pak chvíli stoupá, aby se, bum, ocitl na jejím dně. Další pasáž něco málo vynahradí a najednou je kniha velmi dobrá. A pak zase přichází další kvalitativní pád.
Jak už název napovídá, bude se jednat o knihu, kde je problémem hlavní postavy nespavost. Václav, jak se hrdina jmenuje, trpí nespavostí. Prostě si k němu přišla, nejprve pomalu, ale pak už intenzívněji. A tady jsou výborné scény – paralýza ve spánku, vidiny, přeludy, halucinace, nebo prostě něco, co člověka přiměje vidět věci, jež ostatní nevidí. V tomhle jsou popisy docela dobré... až do jedné chvíle. Do chvíle, kdy se začínají opakovat. To už máte pocit, že se popsané jen recykluje a nic nového se nepřináší. A kniha tím dostává nesmírně pomalé, unylé tempo.
V ději se objevují prvky, které skoro nemají opodstatnění nebo se prostě objeví zničehonic. Proč má hrdina najednou psa? Zmínka o něm je zbytečná. Postava má kamarády, to je jasné, ale objevují se vlastně jen proto, že domněle oživují děj. Ve skutečnosti by se bez nich dění obešlo. A podobně je to s dalšími postavami – kamarádka Hanka, Čarodějnice, vlastně i bratranec v závěru. Osobně mi také vadí, že zde chybí nějaké návaznosti. Někdo se objeví a pak zmizí. Nemá hlubší zasazení do děje.
Kniha by potřebovala redakční práce. Jedna scéna za všechny: Véna jede s kamarády na koncert. Vypadá to, že to vlastně dělá jen proto, aby si promluvil s Psychem, k čemuž ale vůbec nedojde. Kapitola přímo zmiňuje, že je pro Vénu důležité si s Psychem promluvit, ale žádný rozhovor se nekoná, nakonec je to jen další výplňová kapitola, která se jeví zbytečná. Dalším příkladem potřeby redakce je skutečnost, že je kniha koncipována v deníkových záznamech, ale ty samy nemají vždy podobu deníkového záznamu, někdy se autor obrací přímo na čtenáře, což v deníkovém záznamu postrádá smysl. Hlavně proto, že autor nemluví o deníku, ale o knize.
Vydávat knihy samonákladem je fajn, ale někdy se prostě hodí další osoba, která knihu přečte a řekne, že s ní něco není v pořádku. Kniha „Insomnie“ to bohužel potřebuje. Text je na horor místy hodně naivní, jako kdyby se Vašek bál zajít trochu dál, ale přitom tajemné, mysteriózní scény umí. Když pak použije sprosté slovo, najednou to zní divně a jaksi nepatřičně. „Insomnie“ má svoje hororové momenty, jsou dobré, ale pak má i nesmírně slabé momenty, kdy se nic neděje a popisy se jen opakují. Je to škoda, potenciál zde byl, nevadilo by pak ani, že se finále snaží o nějaké to lehké zamyšlení nad lidským bytím.
Hodnocení: 40 %
