Vášeň
Passion
Německo, Francie, 2012, 102 minut
Režie: Brian De Palma
Scénář: Brian De Palma podle původního scénáře Natalie Carter a Alaina Corneaua
Hrají:
Rachel McAdams (Christine Stanford)
Noomi Rapace (Isabelle James)
Karoline Herfurth (Dani)
Paul Anderson (Dirk Harriman)
Brian De Palma poslední dobou nemá štěstí na dobré náměty... No dobře, to bych lhal. Tohle není úplně pravda, protože zase tak špatné ty náměty nejsou, naopak. „Černá Dahlia“, to je námět naprosto skvělý. A koneckonců, ani „Vášeň“ nemá špatný námět. Je jím snímek „Zločin z lásky“, který byl natočen v roce 2010. Ano, De Palma se nám dal na remaky, což je přece jen docela škoda.
Christine je ředitelka pobočky nadnárodní společnosti, Isabelle její zaměstnankyně. Jejich vztah je velmi zvláštní, pracovní, ale přece jen, jako kdyby zde bylo něco víc. Že by to byla ona vášeň? Vztah těchto dvou žen se však poměrně rychle mění v nepřátelství. Pracovní úspěch je něco, co chce každá z nich, a ani jedna není ochotná ho přenechat někomu jinému. Úspěch se neodpouští. A pak dojde k vraždě.
„Vášeň“ je snímek s velmi dobrým námětem. Snímkem o tom, jak je destruktivní touha po úspěchu, touha po tom, získat něco víc než ostatní. Jak ale název sám napovídá, není to jen o tom. Představuje také destrukci člověka, která je dána jeho touhou, vášní, jíž nedokáže ovládat a je schopen pro ni udělat cokoli. Silná touha, která se v nás vzedme, je mnohdy nepřekonatelná, jsme jí zaskočeni a uděláme cokoli. Doslova.
Brian De Palma si vybral dvě skvělé herečky, aby snímek natočil. Noomi Rapace je volbou najisto, protože ona v každém případě bude skvělá. Tady vyniká jako žena, která je zranitelná, ale stejně tak i jako blázen. Rachel McAdams každému nemusí sednout, ale v tomhle případě aspoň nepředvádí jen hodnou holku. Ani v jednom případě však jejich herecký um nestačí na to, aby snímek více zaujal.
První problém je v tom, že se jedná o remake, druhý problém v tom, že ten scénář je špatně vystavěný. Je celkem průhledný, i když se snaží být zamotaný. Jenže teď to nejsou dějové zvraty, které diváka tak překvapí, ale jsou to zvraty řemeslné. De Palma používá střih k tomu, aby diváka zmátl a pak na něj vybafl s nějakým překvapením, které je ale dáno jen tím střihem. Příběh sám o sobě pak ztrácí konzistentnost a není jasný jeho smysl. Ano, v lidské hlavě se může dít mnohé, ale tohle víme i bez tohoto podivného kousku.
Hodnocení: 50 %
