Ve spárech šílenství
In the Mouth of Madness
USA, 1994, 95 minut
Režie: John Carpenter
Scénář: Michael De Luca
Hrají:
Sam Neill (John Trent)
Julie Carmen (Linda Styles)
Jurgen Prochnow (Sutter Cane)
Frances Bay (Mrs. Pickman)
Pojišťovací vyšetřovatel na volné noze John Trent je požádán jedním nakladatelstvím, aby pro ně nalezl zmizelého autora hororových románů Suttera Canea. Blíží se vydání jeho již propagované novinky a nakladatelství z nového románu nevidělo ještě ani slovo. Protože Cane někam beze stopy zmizel. Že to nebude práce lehká jako vždy Trentovi dojde, když na něj zaútočí Caneův podle všeho psychicky vyšinutý manažer. Trent bere nabídku jako výzvu, načte si dosavadní Craneovy bestsellery a… Začne vídat podivné věci. Nevěnuje jim však pozornost a zatímco svět kolem stále více šílí, Trent se, s Craneovou redaktorkou Lindou Styles, vydá najít ztraceného spisovatele. Je totiž přesvědčen, že se ukrývá ve městě Hobb´s End, v němž se odehrával jeden z jeho románů. Po dlouhé cestě, během níž srazí cyklistu, se, i přes Lindiny pochybnosti o existenci takového městečka, objeví u jeho cedule. Trent se triumfálně a bezstarostně natřásá, Linda v městečku naráží na další podivnosti. Všechno však ukazuje, že Cane sídlí v místním kostele a jeho poslední román je realističtější, než by bylo komukoliv milé.
Ve svém posledním kvalitativně plnohodnotném celovečerním hororu se John Carpenter lehce utrhl z řetězu a s potměšilým úsměvem v obličeji nejen svým ale hororovým fanouškům obecně naservíroval lehce excentricky bizarní lovecraftovsko-kingovský mix, ovšem umíchaný z těch nejlepších žánrových ingrediencí a se znaleckým přístupem. „Ve spárech šílenství“ je na jednu stranu levné, ne moc vážně se beroucí hororové béčko, na druhou stranu je skvělou ukázkou, jak dobře a s uznalým přístupem namíchaná klišé mohou být trefou do černého. Film je žánrovou jízdou s plynem na podlaze a nepotřebnými brzdami.
Tvůrci se místy baví, nebojí se utahovat si sami ze sebe (Trentova poznámka o carpenterovských sračkách), nakusují fungování knižního marketingu, ale nezapomínají, že točí horor. A tak film prošpikují hned několika působivými scénami a prvky, ať už jde o povedené masky nebo skvělou a atmosférickou noční scénu s cyklisty (když jsem ji viděl poprvé, vyděsila mě). A když Trentovi dojde, že se Caneovy knihy až moc prolínají s realitou, respektive, což je ještě děsivější, se realita prolíná s jeho příběhy…
Kromě na první pohled ventilované lásky k žánru film nabízí tradičně skvělou hudbu Johna Carpentera (už titulní píseň je pecka) a herecké obsazení. V různých rolích se objeví hned několik známých jmen, Davidem Warnerem počínaje, Charltonem Hestonem nekonče. Sam Neill si hlavní roli užívá, dodává jí potřebný a trefný cynický odstup až na hranici sebevědomého postpubertálně zastydlého frajírkovství. Jurgen Prochnow je stylově démonický, John Glover v roli dr. Sapersteina, jednoho z lékařů v sanatoriu, krásně trhlý a Frances Bay v roli hoteliérky až mile a sympaticky děsivá. Jen Julie Carmen v roli Lindy Styles působí velmi zvláštním, až narkotickým, dojmem, místy nepříjemným, jindy až mimózním.
Zápletka „Ve spárech šílenství“ je až směšně prostá ale stylová – pradávné zlo se chystá vystoupit na svět a cesta hledání zmizelého spisovatele je cestou k jeho objevení. Dobře zpracovaný horor více nepotřebuje, což John Carpenter už ukázal několikrát. Tentokrát, nebudeme-li počítat jeho televizní zářezy v seriálu „Mistři hrůzy“, to ukázal naposledy. Lehce, přímočaře, jednoznačně. Jako když prásknete bičem. Nebo seknete sekerou. Protože to vidíte.
„Ve spárech šílenství“ je horor, jak má být. Trošku hravý, lehce komický, místy bizarní, v každém případě však napínavý, atmosférický a nejednou strašidelný. V české distribuci se, kromě mnou použitého názvu, vyskytuje ještě pod názvy "Šílenství" či "V zajetí šílenství".
