 |
|
Incubo sulla città contaminata, Itálie, Mexiko, Španělsko, 1980
Režie: Umberto Lenzi Scénář: Antonio Cesare Corti, Luis María Delgado a Piero Regnoli Hrají: Hugo Stiglitz (Dean Miller) Laura Trotter (Dr. Anna Miller) Maria Rosaria Omaggio (Sheila Holmes) Francisco Rabal (Major Warren Holmes) |
Já osobně se s italským hororem let 70. a 80. teprve seznamuji, ale pomalu již poznávám, že v něm šlo hlavně o dvě věci. Pokusit se co nejrealističtěji spodobnit lidské útroby, zkrátka pořádné gore, a potom zobrazit co nejvíce ženských ňader ve scénách, kdy je to naprosto zbytečné a musím říct až trapně laciné.
Předpokládám, a tak trochu doufám, že Lenziho film z roku 1980 je pouze zatím jen ukázkou toho, jak se to nemá dělat a že objevím, hlavně tedy pro sebe, ještě nějaké zajímavější filmy. Klidně se zde přiznám, že jsem ještě neměl tu čest s Lenziho asi nejznámějším a zároveň nejkontroverznějším filmem – Cannibal Ferox aneb Ženy od hluboké řeky.
 |
Stejně tak se teprve chystám na filmy Lucia Fulciho či Ruggera Deodata, tak omluvte mou negramotnost v této větvi světového hororu. Přesto bych chtěl vyjádřit svůj názor na Velký útok zombies, který je pro mne takovou první vlaštovkou do italských explotations. A musím říct, že tahle vlaštovka, alespoň pro mě, umřela na půli cesty.
Úvod filmu, respektive úvodní titulky, mě nechali trochu na vážkách. Co po nich asi přijde? Přistane letadlo a z něho vyskočí Bud Spencer a Terence Hill? Proto ti policajti? Anebo kamera sjede do nějakého pokoje, kde na mě bude čekat nekvalitní italské porno? No, nakonec se přece jen ukázalo, že jde o horor, ale ve chvíli, kdy se na scéně objevili zombies… no, trochu jsem se vyděsil, ale ne proto, že bych se bál, ale proto, že to byla prostě filmařská hrůza.
 |
Nejprve trikové záležitosti, které mě odrovnaly na první pohled. Když člověka bodnete, nůž se mu většinou zarazí do těla, a když se vytáhne, zůstane po něm díra a začne vytékat krev. Když do člověka střílíte, až to v zásobníku cvakne, protože došly náboje, mrtvý by měl ležet v kaluži krve, která by z něj měla vytékat na všech místech. A ač se specialisti na masky také snažili, zombies stejně vypadali jako lidé… jako lidé s maskou. Pohybovali se jako lidé, což tomu prostě ubíralo na kouzlu a děsivosti.
Snaha o realistické ztvárnění opravdu drastických scén, například uřezávání ňadra, mi přišlo spíše trapné, zvlášť když v předchozím záběru bylo zřejmé, že ta žena má na hrudníku ještě něco navlečeného. Chápu, štáb italského hororu asi neměl tolik peněz, ani takové možnosti, ale když už se do něčeho pustím, snažím se to udělat pořádně. A to se rozhodně nedá říct o jednorukém zombíkovi, který má pravou část trupu širší než pravou… to je takový problém najít jednorukého komparzistu?
 |
O hercích ani moc nemluvím. Zítra už si je nebudu pamatovat, protože mám pocit, že prostě vůbec nehráli. Divák se s žádnou postavou nedokáže sžít, protože žádná není zajímavá, žádná není nějak zajímavě vykreslena. Všechny jsou naprosto ploché a nudné. Stejně jako scénář, který se nesnesitelně pomalu vleče kupředu a člověk už má pocit, že to snad nikdy neskončí.
A ono to vlastně nekončí. Ten film by se dal pouštět jako smyčka. Celý snímek je totiž vlastně snem titulního hrdiny, který mi byl absolutně nesympatický. Probudí se a další tři minuty se film odehrává odznovu, když dojde k finálnímu střihu. Mimochodem střih je skutečně úděsný, člověk je nucen některé scény sledovat dvakrát, akorát z jiných záběrů.
 |
Jako závěr by mi víc sedělo, kdyby nechal režisér hlavního hrdinu spadnout helikoptéry. Mohl by být utnut uprostřed pádu, s čímž by si ale filmaři asi nedokázali poradit. Takto po mě film vyzněl naprosto do ztracena. Takže moje doporučení bych shrnul asi takhle: Film jsem dokoukal až druhý den, protože jsem v polovině usnul.
