The Tunnel
Austrálie, 2011, 90 min
Režie: Carlo Ledesma
Scénář: Enzo Tedeschi, Julian Harvey
Hrají:
Bel Deliá (Natasha)
Andy Rodoreda (Peter)
Steve Davis (Steve)
Luke Arnold (Tangles)
Dokumentárních horrorů, tzv. „found footage“ už máme jistě všichni plné zuby. Občas se ale objeví něco, co vybočí z obvykle odpadních vod tohoto dnes již značně vyčpělého žánru. V loňském roce to byla Evidence a „The Tunnel“. Stylově je „The Tunnel“ podobný filmu „Čtvrtý druh“, tedy není to jen sestřih „nalezených materiálů“, ale „plnohodnotný“ dokument, kde velkou část filmu zabírají rozhovory přímo s přeživšími z nahrávek. To sice může zkazit onu obvyklou horrorovou hádanku „kdopak to asi z té skupinky hrdinů přežije“, ale to stejně každý divák odhadne prakticky ihned.
Děj je plytký nesmysl o bandě investigativních novinářů, kteří se vydají natáčet do starých podzemních tunelů v Sydney, kde něco požírá bezdomovce. Nemá smysl se o důvodech vydat se do podzemí moc rozšiřovat, hlavně že se tam naše čtyřka hrdinů vydá, vybavena kamerami, baterkami a mapou. Samozřejmě je cosi shnilého v podzemí sydneyském a po delší nudě je unesen zvukař, který se na chvíli odtrhne od skupiny. Pak přijde klasická hysterie, zmatené pobíhání, tolik oblíbené hlášky typu „nejsme tu sami“ a sice dost ohraná, ale stále husí kůži vyvolávající scéna s odloženou kamerou, kterou někdo cizí tajně nahrává ústřední skupinku, aby si byli jistí, že tam fakt něco je.
U sledování „The Tunnel“ je nejdůležitější přežít úvodní půlhodinku, která se celá odehrává ve studiích formou rozhovorů s přeživšími oné výpravy do podzemí. Posléze přijde čas na nahrávky, stále je to ovšem prokládáno komentáři přeživších. To je rozhodně řešení, které přidává na autentičnosti snímku, ale jak jsem zmiňoval výše, může to ostranit ono napětí „kdo přežije“. Nahrávky vcelku nijak nevybočují z konvencí žánru, všechno je rozmazané, na kameře s nočním viděním je prd vidět, téměř po celou stopáž filmu na příšerku v podzemí není jediný rozumný záběr. Ale tak už to je snad u všech horrorů tohoto typu.
Na druhou stranu se režisérovi Carlovi Ledesmovi podařilo využít klaustrofobního prostředí podzemních tunelů na jedničku a stístěnost podzemního bludiště z plátna doslova čiší. Velký plus musím udělit i za scénu, kdy se novináři v podzemí náhodou potkají s pracovníkem ostrahy; toto dodání naděje nejen ústředním postavám, ale i divákovi, pokud se do filmu dokáže patřičně vcítit, které je po chvilce hnusně vyvráceno, je mým oblíbeným prvkem. Po této scéně přijde i pár dalších, kdy je divák napjatý jako špagát, případně se bojí, takže z této stránky se dá říct, že se „The Tunnel“ povedl.
Australských horrorů moc není, a když už nějaký je, tak za moc nestojí, tedy až na čestné vyjímky jako „Storm Warning“, The Loved Ones nebo Triangle. „The Tunnel“ je dle mého názoru dalším filmem, který zařadím mezi ty lepší z australské horrorové tvorby. Nic nového se zde neobjevuje, ale film jako celek šlape dobře a nedá se upřít ani pokus o precizní natočení „reálného dokumentu“, který se dle mého povedl.
