Veronika Schreiberová: Vánoční procházka
Hanka se probudila, jako kdyby uslyšela ránu z děla.
„Co je? Co je?“ Petr se vedle ní zavrtěl a říká: „Miláčku, to nic, je neděle.“
„Neděle? No páni, zítra je Štědrý den. Hurá, já se tak těším.“
Hanka i Petr vstali a dělali to, co běžně před Štědrým dnem. Dobalovali dárky pod stromeček, Hanka dopékala poslední cukroví a vosí hnízda, protože ty má Petr hrozně rád. Idylický předvánoční čas.
Bylo už po poledni, a Hanka si řekla, že by se mohli jít projít do blízkého lesa. Od baráčku, který si nechali postavit teprve nedávno, to bylo, co by kamenem dohodil. Vzala tedy Petra a šli ven. Bylo krásné počasí, nebe bez mráčku, všude bílo, i když mráz byl teda pořádný. V lese bylo nádherně. Zasněžené stromky – no, jako v pohádce o Mrazíkovi.
Procházeli se a najednou Hanka uslyšela kroky. Ne, jako když se procházíte, ale pomalé našlapování na zmrzlých listech. Zavěsila se tedy do Petra, který šel celou dobu vedle ní, a přidali do kroku. Kroky se stále přibližovali a už bylo slyšet hlasité sípání, ale když se otočili, neviděli nic. Hanka se začínala bát, protože už zašli hlouběji do lesa a sluníčko, které celý den svítilo, nebylo přes větve stromů pomalu vidět. Hanka si řekla, že si to celé jen namlouvá, ale najednou ucítila, jak se jí Petr vymyká z ruky. S hrůzou se na něj podívala a viděla, že má kolem krku smyčku a nějaká neznámá síla ho tahá vzhůru. Začala plakat a křičet: „Bože Petře, ne, ne, neéééé!“ Ale už bylo pozdě, Petr byl už skoro metr nad zemí. Snažila se ho tedy podepřít, aby se neudusil a očima mezitím pátrala, kdo tahá za provaz, který byl omotaný kolem vysoké jedle. Těch bylo kolem plno. Neviditelný dál tahal za provoz, že Hanka už na Petra nedosáhla a tak jen vyděšeně zírala na svého milovaného, který visel a škubal nohama na vysoké zasněžené jedli. Po chvíli přestal vykazovat známky života. Hanka za sebou uslyšela opět kroky a tichý hlas, který šeptal něco, čemu nerozuměla. Sesula se na zem a plakala, byla smířená s tím, že také umře. V duchu si říkala, že tohle nebudou krásné a spokojené Vánoce.
Hanka se s trhnutím probudila. Zjistila pohledem na mobil u své postele, že je 24. prosince po deváté ráno. Začala klidněji dýchat a myslela si, že to všechno byl jenom zlý sen. Otočila se na Petra vedle sebe a hrůzou nemohla ani vykřiknout. Petr ležel vedle ní, modrý v obličeji a kolem krku měl popáleniny, jako kdyby ho někdo škrtil provazem…
