Vlkodlak
Lycan aka Werewolf – The Devil's Hound
USA, 2007, 89 minut
Režie: Christian Pindar, Gregory C. Parker
Scénář: Christian Pindar, Gregory C. Parker
Hrají:
Michael Dionne (Kevin Madden)
Christy O. Cianci (Christine Hofferman)
Jennifer Marsella (Elizabeth Madden)
Lance Hallowell (Kwan)
Nespokojený otec odchytne svou dceru Christine, která se mění ve vlkodlaka a hodlá ji v dřevěné krabici odeslat do jakési čínské laboratoře. Jenže bedna je omylem poslána do Spojených států, kde ji doručí rodinné firmě na filmové triky a speciální efekty. Christine uteče a pokouše syna majitele firmy Kevina. Chce se s ním spářit a založit nový rod. Kevinova proměna a silné pouto přitahující ho k Christine naruší jeho manželství s Char. Christine navíc ohrožuje celou jeho rodinu. Naštěstí se objeví Christinin otec se svérázným lovcem vlkodlaků Kwanem (psáno s K!).
Jakožto člověk, který se již pomalu psychicky připravuje na blížící se krizi středního věku, mám často problém s anglismy pronikajícími do jeho rodné řeči. V případě „Werewolf – The Devil's Hound“ (občas by mě fakt zajímalo, proč mají některé filmy dva názvy a odkud se berou ty, pod kterými jsou všeobecně prezentovány – např. v různých databázích – když podle úvodních titulků tohoto filmu, se jmenuje prostě a jednoduše „Lycan“) se tomu však nevyhnu ani já, a nevěřícné zvolání WTF! je zcela na místě.
Takřka většinu filmu jde o amatérskou čistě odpadní záležitost se strašnou kamerou (kameramanovi příště již žádné drogy a alkohol), naprosto šíleným nasvícením a neustálým blikáním různých světel, debilním scénářem (odesílat nebezpečného vlkodlaka v dřevěné bedně může napadnout fakt jenom debila), otřesnými ne/hereckými výkony (se dvěma relativními výjimkami o nichž se zmíním později), amatérskými triky a efekty (což je s podivem, vezmeme-li v potaz, že celý film se evidentně nijak netají tím, že je hlavně 90 minutovou reklamou na trikovou firmu Tripeg Studios) a neuvěřitelně komickou maskou vlkodlačice, co vypadá jako Yeti stižený vzteklinou (což podtrhuje fakt, že je za něj označena i filmovými postavami). Jedním slovem strašné, druhým tragické i na videofilm, dokonce i na TV film. Na tohle nestačí ani C kategorie.
Již samotný začátek, hrající si na akčňák, což mají symbolizovat dva blbečci se svítícími brýlemi a pistolemi strašně drsně a důležitě pobíhající po zahradním dvorku, odhalí a prozradí, s čím máme tu čest. Tedy s něčím, co samo neví, čím chce být, přeskakuje od akčního thrilleru, přes lehkou komediálnost k hororovému romantickému dramatu. Prostě nehorázná slátanina někoho, komu dají do ruky kameru, trikovou firmu a možnost natočit film a on chce vyzkoušet co všechno to umí a co všechno by šlo natočit. Jako studijní materiál dobrý, ale proč to sakra pouštět mezi lidi?
Naštěstí se film tak 20-30 minut před koncem úplně zblázní a změní se v hodně suše humornou (sebe)parodii, která se přestane (na rozdíl od té většiny filmu) brát naprosto vážně (a to je vlastně ten úplně největší problém filmu – že se nebere vůbec vážně zjistíte strašně pozdě), objeví se naprosto úžasný klon Sellersova inspektora Clouseaua v podobě postavy Kwana (psáno s K!) – ta inspirace je naprosto očividná – dojde na souboje vlkodlak versus roboti a v závěru možná přijdou i mimozemšťani. A já se začal za břicho popadat natolik, že to odstřelit nulou prostě nejde.
„Vlkodlak“ je děsná sračka, ke konci naštěstí alespoň trochu zábavná (sestříhat z toho cca 20-30-ti minutový komediálně hororový kraťas, šel bych s hodnocením i výše) a tu a tam s jistými záblesky jakýchsi schopností. Změny hlavního hrdiny po kousnutí vlkodlakem jsou docela dobře vymyšlené, v rámci možností i dobře zahrané/natočené (v tomto ohledu je třeba i pochválit jinak zcela prkenného představitele Kevina Michaela Dionna, alespoň při tomhle se trochu herecky snažil) a patří (pominu-li závěrečnou neuvěřitelnou trapáckou komičnost) k tomu nejlepšímu (hlavně sprchová scéna a scéna Kevinovy proměny na záchodcích disco klubu), co vám film nabídne. Druhým dobrým hereckým výkonem, pokud se to tak dá vůbec popsat a označit, je pak samozřejmě Lance Hallowell coby hodně svérázný lovec vlkodlaků Kwan (psáno s K, nezapomeňte!). K plusům filmu by se pak dala přičíst i po všech stránkách velice sympatická Kevinova matka v podání Jennifer Marsella a lidská podoba Christine (že v moderním filmu je vlkodlačice ve své lidské podobě neuvěřitelně nádhernou gothičkou vás zřejmě vůbec nepřekvapí). Dočkáme se ostatně i nějakých těch krvavých gore scén – utrhané hlavy a jiné části těl, vlkodlak nemilosrdně přeřízne jednu nablble blonďatou kost.
Největší šok mi ale film připravil, když jsem zjistil, jaký měl rozpočet. Fakt by mě zajímalo, co na tom filmu sežralo 1 200 000 dolarů (ano, čtete dobře – milión a dvě stě tisíc). Závěrečná dotočná, tedy mejdan? Úplatky distributorům, aby se ten film vůbec dostal do oběhu? Nad tím opravdu zůstává rozum stát.
Tohle už nikdy, maximálně v rámci nějakého večírku, kdy už všichni budou ožralí nebo zhulení, posledních 20-30 minut k pobavení.
