Wind Chill

Wind Chill, USA, Velká Británie, 2007 Režie: Gregory Jacobs Scénář: Joe Gangemi a Steven Katz Hrají: Emily Blunt (Dívka) Ashton Holmes (Mladík) Martin Donovan (Policista)

   Příběh je děsivě jednoduchý a možná na tom film tak trochu ztroskotal. Ale pojďme se na to podívat od začátku. Ač to tak možná úplně nevypadá, tenhle příběh začíná tak trochu romanticky. Teď nevím, jestli mám prozradit tu tajemnou zápletku, ale tak když tak tenhle odstavec přeskočte a budete pak možná překvapeni. Příběh začíná tím, že jeden student sveze studentku domů. Nebo to má alespoň v úmyslu. Za začátku není jasné, jestli je student normální nebo je to nějaký vyšinutý magor, ale nakonec se jen u káže, že se snažil dívku sbalit. Děj se tedy vyvíjí tak, že on je pro ni nejprve totální pitomcem a úchylem, ale nakonec je děsivé události dají dohromady a ona se do něj zamiluje. A v tu chvíli na řadu přichází ono střašidelno.

   Atmosféra filmu není nějaká příšerně strašidelná, filmaři si s ní mohli pohrát o něco víc, ale i tak si myslím, že se jedná o poměrně dobře stavěný horor, který se snaží být tajemný již od začátku. Právě začátek, dejme tomu první polovina filmu, je asi tím nejzajímavějším. Dokud ještě nevíte, o co jde, co je zač řidič auta a o co jde jemu, je film skutečně zajímavý i napínavý, ale jakmile se na scéně objeví duchové, začíná to být tak trochu velké klišé. Však to již dobře znáte. Násilná minulost, tentokrát ne domu, ale úseku silnice, a nějací ti duchové, kteří se nechtějí vzdát života a dále šíří zlo. Tentokrát ne jako pomstu, ale spíš jako pokračování své zloby, kterou se „proslavili“ v živém stavu.

   Ve filmu se poměrně hodně střídají časové roviny a roviny snové, které jsou sice částečně účelné, ale vlastně pouze udělají z filmu jednu poměrně nepřehlednou mozaiku, kdy si člověk není jistý, jestli tohle je realita či nikoli. Celý film se dá totiž vyložit tak, i jeho závěr, že to celé je sen a že i z něj se hrdinka probudí a zůstane jako ve smyčce chycena v neustále se opakujícím čase, kdy bude prožívat nesčetněkrát umírání svého kamaráda a neustále se bude setkávat s policistou šílencem, který může za všechny nehody, které se kdy udály na úseku dálnice, kde mladík s dívkou nabourají.

   Osobně se musím přiznat, že začínám podobné horory oceňovat, tedy ne pouze proto, že je produkují známá jména, v tomto případě George Clooney a Steven Soderbergh, ale proto, že tyto horory jsou pro mě něčím zajímavé. Tímto typem hororů mám na mysli konverzační horory, což je vlastně označení pro takové filmy, kde není mnoho herců, více méně jen dvě hlavní postavy, které spolu promlouvají a částečně na dialozích je celý film založen. Asi mám rád ukecané filmy a když ty řeči nejsou úplně nudné, stojí film i za to. V tomhle ohledu se mi Wind Chill líbil, ale také z toho ohledu, že si vystačil v podstatě jen se dvěma hlavními postavami a nikoho víc nepotřeboval. Přesto měl svou atmosféru. Ústřední postavy nepředvádějí úžasné herecké výkony, scénář je sem tam trochu připitomělý, ale dá se tomu uvěřit, a s hlavními postavami se dá i ztotožnit. A možná vám Emily Blunt nebude ani moc protivná, i když ve chvíli, kdy se zamkne na záchodcích budete v koutku duše doufat, že už se odtud nedostane.

   Závan smrti není žádným převratným hororem, kterých je v poslední době skutečně velmi velmi pomálu, ale přesto si myslím, že to není až tak děsivě špatný přírůstek a že stojí za to se na něj kouknout. Rozhodně ne pro jeho originalitu, ale protože může oslovit a někoho i pobavit. Já jsem u filmu příliš netrpěl.