Zdrojový kód
Source Code
USA, Francie, 2011, 93 minut
Režie: Duncan Jones
Scénář: Ben Ripley
Hrají:
Jake Gyllenhaal (Colter Stevens)
Michelle Monaghan (Christina Warren)
Vera Farmiga (Colleen Goodwin)
Jeffrey Wright (Dr. Rutledge)
„Zdrojový kód“ je jedním z těch filmů, které na Necronomiconu recenzuji i přesto, že se nejedná o čistokrevný a vlastně ani špinavokrevný horor. Ale musím říct, že druhý snímek Duncana Jonese ve mně opět vyvolával pocity, jež se nedostaví při většině hororů. Rozčarování (nikoli z kvality filmu), nadšení, uchvácení, mírná deprese, radost, smutek. Tohle jsou všechno pocity, jimiž můžete během „Zdrojového kódu“ trpět i vy. Je to jen ukázka toho, jak Jones dokonale ovládl žánr a mění ve zlato (nikoli asi přímo finanční, ale především umělecké) každý film – zatím jen dva – které na nás zkouší.
Duncan Jones dokonale překvapil svým prvním celovečerním filmem Moon, což byla one man show v podání Sama Rockwella, který ukázal, že nemusí hrát jen hnusné záporáky, ale i charakterní postavy. Deprese na člověka padala s geniálností scénáře. Nejinak je tomu v případě „Zdrojového kódu“. Neskutečně chytrý scénář nám představuje na první pohled jednoduchý příběh, který vás, pokud máte rádi sci-fi, prostě dostane. Z Duncana Jonese nemůže být člověk zklamaný.
Můžete čekat všechno, ale rozhodně ne velký film, protože takovým „Zdrojový kód“ není. Duncan Jones si rád hraje s menším množstvím postav, a i když je jich zde mnohem více než v případě filmu Moon, i tak se děj soustředí vlastně na čtyři hlavní charaktery, ostatní jsou jen pozadím, které je pro příběh neméně důležité. V popředí je Colter Stevens v podání skvělého Jaka Gyllenhaala, který zase jednou předvádí, že nemusí být jen akčním hrdinou (Princ z Persie: Písky času), ale i charakterním hercem. Jeho Colter zvládá všechny polohy, stejně jako je zvládá Vera Farmiga, další výtečná herečka. Ani Michelle Monaghan není do počtu, stejně jako skvělý Jeffrey Wright, jenž si střihnul správného šíleného vědce moderní doby.
Představte si, že se probudíte ve vlaku, který uhání k Chicagu a za 8 minut má vybouchnout. Vy nic z toho nevíte, a jakmile dojde k výbuchu, probudíte se v záchranné kapsli, z které se nemůžete dostat ven, mluví k vám vojanda z obrazovky a mele něco o tom, že si máte vzpomenout. Pak chce vědět, kdo odpálil bombu a ve chvíli, kdy vás pošle zpátky do vlaku, a vy máte stejných osm minut, kdy máte zjistit, kdo je pyromanem, nejste si jistí vůbec ničím. Proto, že pachatele nenajdete ani během těchto osmi minut, máte další. A další. A další. Vše znovu, dokud skutečně neobjevíte útočníka.
Zdá se, že jste se zasekli ve smyčce, ale Duncan Jones vás jí vede náramně, odhaluje postupně, jak to má být a vše má promyšlené, jak je potřeba. Když už se smyčky moc opakují, prostě je zkrátí, aby diváka nenudil. Nejde mu o to natočit neskutečně dlouhý film, natáčí efektivně a přesně. Máte pocit, že těch smyček je přesně tolik, kolik jich má být, nic není navíc. A tak to má být. Takhle to vypadá, když je scénář promyšlený a není jen hloupou slátaninou. Duncan Jones mě prostě oslovil a já doufám, že se brzy dočkáme dalšího podobně chytrého snímku.
Hodnocení: 90%
.jpg)
