Žízeň (2009)

60%
Jihokorejská variace na upírské téma.

Žízeň

Bakjwi

Jižní Korea, USA, 2009, 135 minut

 

Režie: Chan-wook Park

Scénář: Chan-wook Park a Seo-kyeong Jeong podle románu Émila Zoly

Hrají:

Kang-ho Song (Sang-hyun)

Hee-jin Choi (Sestra Sa)

Dong-soo Seo (Hyo-sung)

Hwa-ryong Lee (Doktor Ku)

 

Chan-wook Park se rozhodně neprofiloval jako hororový tvůrce, ale přece jen se tomuto žánru ani vyloženě nevyhýbal. Jeho trilogie o pomstě sice není vyloženě hororová, ale thrillerové prvky v ní najdete velmi silné, a pokud se násilí například ve filmu „Oldboy“ týká, tak by se za ně rozhodně žádný hororový snímek nemusel stydět. Filmem „Žízeň“ pak ale Park sáhl přímo do hororu.

Že by trojka?

I když přímo... U Chan-wooka Parka se nedá mluvit o tom, že by se držel jednoho žánru. Snímek „Žízeň“ je toho krásným důkazem, protože i když by se mohlo zdát, že to je podle anotace čistokrevný upírský horor, ve skutečnosti je to film, který má filosofický přesah, stejně jako přesah romantický, a to skoro až do erotického filmu, i když nic vyloženě drsného čekat nemůžeme.

Třeba jen čichá.

V hlavní roli filmu „Žízeň“ je Sang-hyun (Kang-ho Song), který je katolickým knězem v Jižní Koreji. Na tom samo o sobě nic tak divného není, horší je, že se zúčastní lékařského experimentu, po jehož absolvování se v něm probouzí zvláštní chuť. Jako kdyby si chtěl dát možná víc než jen frťana lidské krve. Jenže jak by tohle měl udělat, když je knězem, který zasvětil život tomu, že nebude ubližovat?

Asi zlá nehoda.

Základem snímku je tedy skutečnost, že katolický kněz, který se vydal cestou asketického života, musí všechno, co vyznával a za čím si šel, popřít, protože proměna, která se uvnitř něj udála, po něm vyžaduje něco jiného. Jeho tělo se mění, je potřeby se mění. A tak nedochází jen k tomu, že pije krev, ale dochází i k tomu, že začíná smilnit. Kam ho tahle cesta asi přivede?

Trochu fetiše.

Jihokorejský snímek „Žízeň“ režiséra Chan-wooka Parka je ukázkou toho, jak je možné natočit horor jinak, odlišným způsobem, jak i upíři mají stále co nabídnout, pokud se na ně podíváte. Ale je to také cvičení z pomalého tempa, které vás může místy dokonce uspat. Více jak dvě hodiny filmu je prostě dost a je jasné, že tady tolik nejde o děsivou atmosféru, jako o to, co se vlastně tvůrce snaží říct.

 

Hodnocení: 60 %

 

Hororové filmy (upíři)


Přidat komentář