Zlomyslný
Malevolence
USA, 2004, 90 minut
Režie: Stevan Mena
Scénář: Stevan Mena
Hrají:
Samantha Dark (Samantha Harrison)
R. Brandon Johnson (Julian)
Heather Magee (Marylin)
Richard Glover (Kurt)
Jak to asi dopadne, když se sejde muž, který by rád napodobil Tarantinovy „Gaunery“ s mužem, co si liboval u Carpenterova „Halloweenu“? Stevan Mena nám dal jasnou odpověď – hodně blbě. Film, který se rozjíždí jako bankovní loupež, se snaží končit jako pořádná vyvražďovačka. Jenže ono to tak nějak vázne na půl cesty. Kde začít? Ono je toho skutečně hodně, co se tak trochu nepovedlo.
„Zlomyslný“ – což je mimochodem hodně vhodné pojmenování, hlavně pokud se týká vyznění filmu – je snímkem televizním, alespoň podle toho, jaký je obraz. Částečně je to dáno rozpočtem, ale rozpočet rozhodně nemůže za to, že scénář je pitomý. Dialogy jsou tak banální a hloupé, až člověk musí obdivovat herce, že se za trapná slova, která pronášejí, nečervenají studem. Ale on není problém jen v dialozích, on je problém v celém scénáři, který místy silně postrádá logiku a snaží se nás vystrašit jednoduchými zvukovými efekty. Pokud by se zde mělo hovořit o budování atmosféry, tak toho jde dosáhnout i jinak, než že vše zastřu tmou a jediné, co vidíme, je pytel na hlavě vraha. A kdo je tím vrahem? Je to jasné od začátku. A rozhodně tomu ani nepomáhá závěr ve stylu Psycha, kde je všechno krásně vysvětleno.
Film je nízkorozpočtový – stál zhruba 200 000 dolarů. A i přesto, že byl poměrně levným, jen tak tak si na sebe vydělal. Ale vydělal si, což Menu vedlo k tomu, že natočil Bereavement, horor, který má desetinásobný rozpočet, ale pohrává si se stejnou tématikou jako Malevolence a dál rozvádí příběh vraha Martina Bristola. Otázkou je, jestli tohle rozvádění stojí vlastně za to. Stevan Mena se očividně hodně inspiroval Carpenterem – dokonce i Kubrickem, viz scéna, kdy vrah strčí svůj pytel – myslím hlavu – do dveří, skoro jsem se i pousmál, protože mi to připomnělo Nicholsonovu nezapomenutelnou scénu „Heeere’s Johnny!“. Z Carpentera si Mena vzal budování atmosféry, vraha v masce s podivnou minulostí, kterou částečně odhalíme. Jenže tam, kde Carpenter exceloval, Mena klame tělem a předvádí jen něco, co ani při hodně dobré vůli není průměrně dobrý horor.
Mena má s Carpenterem společnou ještě jednu věc – sám si dělá hudební doprovod. A bohužel ani pro nadcházející Bereavement se příliš nepoučil a rozhodl se, že si soundtrack vyrobí sám. Ve „Zlomyslném“ je to aspekt, který naprosto selhává. V místech, kde by měla být hudba, je ticho, a pokud už se hudba objeví, je to podivná směska klasických nástrojů a čehosi, co by opět mohlo být nazýváno inspirací z „Osvícení“ – pokřivené falešné tóny. Jenže je všechno posazeno trochu jinak, trochu špatně a v nevhodné momenty. Ale tak byla to Menova prvotina, která v sobě měla jakýs takýs potenciál.
Herci hrají děsivě amatérsky, až je to někdy skutečně protivné a my nemáme pocit, že sledujeme skutečné postavy, ale díváme se pouze na nějakou zkoušku pro školní představení. O postavy nám vůbec nejde, vývoj neexistuje, jejich pohnutky jsou prazvláštní, stejně jako jejich chování. Křik je sice součástí vyvražďovaček, ale snad ještě nikdy mi nezněl tak protivně, jako právě tady.
„Zlomyslný“ si hraje na horor a moc jím chce být. Na celém filmu je však vidět, že Mena si s filmem teprve hrál, zkoušel a neuspěl. Bylo by potřeba trochu víc, aby se z toho stal skutečně zajímavý snímek, jenž by dokázal nahnat strach. Ale oceňuji, že šel cestou starých vyvražďovaček a odhlédnul od promakaného gore. Krev zde je, ono to ani jinak nejde, když vás někdo kuchne, ale žádné detaily, prostě jen halloweenská klasika. Jo, a maska, nic hyperoriginálního, v podstatě jen šlo o to, aby film mohl v závěru „šokovat“, což se stejně nestane. Ale otevírají se nám dveře pro pokračování. Ale jen tak mimochodem, Bereavement není sequel, ale prequel.
Hodnocení: 35%
