Nechci rejpat (je to hezká a dobře napsaná povídka), ale probůh, nešlo o soutěž HORORŮ? Nevidím tu nic, co by připomínalo strašidelnou nebo třeba jen napínavou atmosféru...
Já myslím, že vnímání hororů je dost subjektivní a v tomhle případě se alespoň mě, jako porotci líbila skutečnost, jak je povídka děsivá v tom smyslu, že se dokáže do člověka zakousnou, že v něm vytváří pocit nejistoty a až deprese z toho, jaká situace se odehrává. Mně osobně přišla dost děsivá, když jsem se do hrdinky vžil. A myslím, že díky kvalitě textu bylo snadné se do ní vžít. My tohle rozhodně za horor považujeme.
Chápu vás, ale to už se ve vnímání termínu "horor" posouváme úplně jinam, de facto do metafory ("to je ale horor" ve smyslu komentáře nepříjemného prožitku apod.) - tahle povídka, samozřejmě podle mého názoru a nikoliv závazně, má blíže žánru (byť naivní) psychologické tvorby než k hororu. Protože vžít se můžete taky do vojáka ve válečném díle, a přestože na člověka takové ztotožnění bude působit děsivě, jistě nepůjde o horor :)
Určitě by se o tom dalo hovořit déle, ale osobně debaty na téma toho, co je horor a co není horor nemám rád, protože se na tom lidé prostě neshodnou. Já osobně vnímám povídku jako horor a ani jiný z porotců s tímhle problém neměl. Děkuji za názor.
Haha, patří jí to, ježibabě. Na téhle povídce se mi kupodivu líbí to, že vůbec neřeší, proč a (hlavně) JAK se toho mohlo stát. Čtenář je vržen přímo do superdivné situace společně s hlavní hrdinkou, která je vykreslena jako ukázková nesympatická protivná bréca, a teď si nějak poraď, šikulo. Když si představím sama sebe v takové situaci, asi bych postupovala dost podobně. Uklidnit se, dostat se na svobodu, mást tělem a přemýšlet, jak z toho ven. Jsem ráda, že se z toho ta můra nevyvlékla... Jenom trochu lituji její nové sousedy. V povídce bohužel postrádám jakoukoli děsivost, čímž vzhledem k zadání ("strašidelné povídky") zbytečně ztrácí body. 80%
