Alchemik
Polsko, 1989, 117 minut
Režie: Jacek Koprowicz
Scénář: Jacek Koprowicz
Hrají:
Olgierd Łukaszewicz (Sendivius)
Michał Bajor (kníže Fryderyk)
Joanna Szczepkowska (Teresa Seton)
Marek Obertyn (Von Rumpf)
Děj filmu se odehrává v 16. století, v dobách zapálených nábožensko-filosofických sporů, měnících se hodnot a bojů o moc. Na zámek knížete Fryderyka se ze všech koutů země sjíždějí různí kejklíři, kouzelníci a šarlatáni. Mezi nimi i alchymista Sendivius, který se knížete snaží přesvědčit, že zná tajemství transmutace, tedy přeměny různých kovů ve zlato. Během jeho podvodného pokusu o transmutaci je Sendivius proveden kobkami hradu a varován, že pokud neuspěje, čeká ho osud jeho mučených a popravovaných předchůdců. Při prohlídce kobek Sendivius narazí na dvě vězněné osoby. Jednou z nich je těhotná šílená žena, vykřikující, že nechce porodit monstrum. Ve druhé osobě Sendivius poznává slavného Tomáše Setona, člověka, o němž se tvrdí, že zná tajemství nejen přeměny kovu ve zlato, ale dokonce i kamene mudrců. Sendivius se z něj tato tajemství snaží vymámit, ovšem neúspěšně.
Když Sendivius všechny přesvědčí, že dokázal uskutečnit transmutaci, jeho jediným přáním je, aby byl propuštěn Seton. Kníže se chvíli zdráhá, ale nakonec svolí. Sendivius svérázným způsobem, zrovna v okamžiku, kdy je jeho podvod odhalen, ze zámku uteče a setká se s propuštěným Setonem. Ten však umírá ještě než se Sendiviusovi podaří vymámit z něj jeho tajemství, a tak se Sendivius vydává za Setonovou ženou, o níž je přesvědčen, že Setonova tajemství zná. Na získání Setonových tajemství totiž závisí život Sendiviusovy ženy a dítěte, které na svém hradě drží kníže Kiesjut. Setonova žena je však vyznavačkou Satana a donutí Sendiviuse, aby se účastnil černé mše, při níž má obětovat dítě. Obřad naruší útok inkvizitorů a Sendivius, zbaven všech nadějí na odhalení tajemství, se uchyluje do kláštera. Zde ho zastihne Fryderykův pobočník von Rumpf, s nímž Sendivius nakonec odhalí velmi překvapivé pozadí Setonových tajemství a schopností.
Koprowiczův film vznikal souběžně s čtyřdílným seriálem „Alchemik Sendivius“ (jelikož jsem ho neviděl, tak nemůžu posoudit, zda je film jen zkrácenou verzí seriálu, jak je to v podobných případech obvyklé, nebo zda jsou oba samostatnými a svébytnými výtvory, což si myslím, že je blíže pravdě). Odehrává se v době, kdy žil nejslavnější polský alchymista Michał Sedzivój respektive Sindigovius Polonus, jež se nepohybně stal předlohou hlavního filmového hrdiny.
Jeden polský divák o filmu napsal, že: „Je to historický fantasy horor s prvky sci-fi. Zní to divně? Přesto tomu tak je.“ A tento popis sedí naprosto přesně. „Alchemik“ je totiž jakýmsi žánrovým cestovatelem. Možná k vlastní škodě. I když…
Naprosto vynikající první třetina filmu je neuvěřitelně atmosféricky nahuštěným až hororem, v němž na film z východního socialistického bloku konce 80. let není překvapivě nouze o krev, trošičku toho gore (záběry na lidi nabodnuté na háky mají své kouzlo) a násilí. Tato část má, nejen díky svému zobrazení naprostého civilizačního úpadku tehdejší společenské elity, výbornou atmosféru. Kníže se baví různými kejklíři a kouzly a ty, co ho neuspokojí, nemilosrdně zbavuje života. Vedle něj při tom sedí kněz (jinak výborný herec Mieczysław Voit, škoda, že nedostal více prostoru), kouká s ním na různá kouzla a jen tu a tam knížete varuje, že by daný člověk mohl mít styky s ďáblem. Kromě toho, hrad pravděpodobně obchází podivná bytost, jež znásilnila knížecí příbuznou a ta s ní čeká dítě, vyvíjející se rychleji než normální lidský plod. A „vetřelčí“ porod, scéna, jež nijak nezamlčuje inspiraci podobnou scénou z „Vetřelce“ (1979), je jen velmi potěšující třešničkou na dortu. Zejména proto, že je mnohem lepší než ta z Vetřelce. A úplně nejlepší na tom je, že se zdá, že je ve filmu jaksi nadbytečně.
Problém je, že druhá třetina sklouzne do kostýmního historického dramatu, kde se sice dozvíme o skutečných pohnutkách hlavního hrdiny a do příjemných vod se dostaneme se satanovými přisluhovači, jenže celkově je to poměrně nuda a samotný děj dost seschne, ztratí spád a šmrnc. Obecně se dějová linie dost rozmělní a po docela akčním rozjezdu začne být spíše konverzační. A takové to zůstane až do závěru filmu.
No a poslední třetina začne všechno rozplétat, až se nakonec dočkáme velmi překvapivého (opravdu velmi, i když jsem trochu věděl, že něco podobného mám čekat, sám jsem byl překvapen – a abych pravdu řekl, dost mě to probralo z té dřímoty, do níž mě film tak po první půlhodince ukolébal) a nečekaného rozuzlení. Tento závěr filmu je zřejmě to jediné, co je filmu nejvíce vytýkáno. Můj komentář je prostý – buď to prostě přijmete, nebo ne. Jiná cesta není.
Za zmínku stojí zcela určitě výprava, kostýmy a make-up jsou velmi povedené. Stejně tak výběr herců a jejich výkony. Jediný, kdo mi v tomhle ohledu trochu neseděl, byla Joanna Szczepkowska v roli Setonovy ženy. Ne že by hrála špatně, jde spíše o osobní antipatie. Naproti tomu velice sympatický, i přes relativně záporný charakter, mi byl Marek Obertyn coby knížecí pobočník von Rumpf. A Michal Bajor coby kníže Fryderyk, u něj jsem měl od prvního okamžiku pocit, že ho moc dobře znám. Nevybavuji si, že bych ho viděl v nějakém jiném filmu, ale působil tak povědomým dojmem, že jsem se v první chvíli lekl, že je snad Čech. Není. Velmi zábavnou, a povedenou, postavou mi přišel jeden z kejklířů, muž, jemuž nijak neublíží z pistole vystřelené kulky. Sice vedlejší role, ještě navíc jakási komická vsuvka, ale ta postava, i díky skvělému herectví jeho představitele, mě hodně zaujala, pobavila a uvízla v paměti.
Zajímavá mi, v souvislosti s dobou a místem vzniku, přišla scéna, kdy Sendivius spílá obrazu Ježíše Krista, z vědeckých pozic se jej zříká a vyhrožuje mu vítězstvím vědy nad vírou. To muselo tehdejší polské bolševické představitele velmi těšit a snad tato scéna měla být i jakousi úlitbou k jejich potěše a oslepení.
Dnes už „Alchemik“ bude zřejmě působit trochu úsměvně a snad i naivně. Je třeba říci, že úvodní lehce hororová atmosféra netrvá dlouho a po většinu filmu prvenství nabírá fantasy. A i to neplatí po celý film. Ve své době bych ho však, coby jedenáctileté dítě, strašně rád viděl a trochu mě mrzí, že k tomuto setkání tehdy nedošlo. Měl bych na ten film možná trochu jiný, lepší, názor, neboť minimálně z té první třetiny bych byl určitě dost vyhoukaný a vystrašený.
Jsou prostě filmy, které jaksi nejsou schopny přežít dobu svého vzniku. Nemají na to stát se nadčasovými evergreeny. K nim snad patří i „Alchemik“. Obsahuje však několik věcí, které je třeba ocenit, pro něž se film nestává naprosto nekoukatelným, naopak, je proč se na něj podívat. Neočekávejte strhující podívanou, ale na svou dobu zajímavě pojatý příběh, s trochou tajemna, atmosféry, dobrodružství a silně překvapivým (lhostejno zda v pozitivním či negativním smyslu) závěrem. Prostě budete-li mít už plné zuby amerického levného a stupidního braku a budete-li chtít se poohlédnout po něčem jiném, tohle by nemusela být špatná volba. Čistý horor to není, ale co…
