Alice, sladká Alice
Communion
USA, 1976, 98 minut
Režie: Alfred Sole
Scénář: Alfred Sole, Rosemary Ritvo
Hrají:
Linda Miller (Catherine Spages)
Mildred Clinton (Paní Tredoni)
Paula E. Sheppard (Alice Spages)
Niles McMaster (Dominick Spages)
Snímek možná znáte i pod jménem „Alice Sweet Alice“, který je také hojně využívaný a vyšel z něj i český název. „Alice, sladká Alice“ je pozoruhodná nejen tím, že se jedná o první skutečnou filmovou roli Brooke Shields, i když pouze desetiminutovou. Brooke hraje sestru Alice a její postava je velmi záhy zabita v kostele. Film je také pozoruhodný tím, jak se snaží navázat na filmy jako Teď se nedívej, kde je inspirace víc než patrná – červená pláštěnka je vyměněna za žlutou, doplněna je maska, která skrývá vraha. A kdo je vlastně tím vrahem? Tohle je otázka, která má mnoho odpovědí.
„Alice, sladká Alice“ je na první pohled dost neoriginální, příliš se nám snaží předestřít, že je to zamotaný film, jehož rozuzlení vyrazí dech. No, vzhledem k tomu, že vrah je odhalen po hodině filmového času, skutečně se o jisté vyražení dechu jedná. Už během sledování jsem se ptal, jestli to byl krok ve prospěch snímku, anebo naopak takový, který mu spíše uškodil a obral o napětí. Nakonec musím říct, že pravda je asi na obou stranách a odhalení již takhle brzy má své opodstatnění.
Klasika Argentova ražení se nekoná, ale přesto snímek není úplným zklamáním. Ve víru událostí, nakonec dojde k tomu, že Alice, dívka, o kterou – a které – se všichni bojí, je zavřena do ústavu, ale umírání nekončí. Náboženství a fanatická víra jsou silným motivem snímku. Tohle všechno je mix, který se dá velmi dobře pozřít, ale nezanechá ve vás nějaké velké teplo. Ale zase závěr je povedený, skoro se chce říct, že film i jeho vyznění ještě trochu zamotává a my se můžeme jen domýšlet, kdo je vlastně vrahem, respektive, jestli je zde vrah pouze jeden.
Snímek „Alice, sladká Alice“ je bizarní ve svých postavách. Nevím, čím to bylo, snad režisérskou nejistotou, neschopností ukočírovat příběh a herce, ale měl jsem z filmu dojem zmatenosti. Anebo to byla úmyslná snaha, kterou mě chtěl režisér Sole ochromit? Nejprve příběh o dvou sestrách, které se moc neshodnou, pak smrt jedné, a najednou řešíme, proč Alice nesnáší tlustého souseda, který je vážně odporný, a jestli ho zabije nebo ne. A finální scéna v kostele? To by vážně nikdo neutekl, všichni by se jen křižovali a dívali by se, jak vrah zabíjí svou další oběť a pak ji objímá, jako kdyby si Ježíš Nazaretský přesně tohle přál? Film mi prostě nesedl, nelíbí se mi jeho kamera, jeho střihy a vlastně ani jeho příběh, od kterého jsem čekal malinko víc.
Sedmdesátá léta přála podobným filmům, které se snažily navázat na tradici Alfreda Hitchcocka. Některým se to dařilo – zmiňovaný film Teď se nedívej anebo téměř cokoli od Daria Argenta –, ale v některých případech nepadla tvůrčí slina na úrodnou půdu. „Alice, sladká Alice“ není propadákem, to vůbec ne, jen je to film, který vás nemusí právě oslovit. A tohle se u mě přesně stalo.
Hodnocení: 50%
