Anthony Horowitz: Horory na dobrou noc
Horowitz Horror
BB/art, 2010, 190 stran
Spisovatel a scénárista Anthony Hororwitz sepsal devět krátkých mrazivých příběhů, jejichž hlavními hrdiny jsou náctiletí hrdinové a hrdinky. Pro podobnou věkovou skupinu je kniha primárně i určena. Příběhy jsou svižné přímočaré a zabývají se klasickými hororovými proprietami a postupy.
V rolích temných, neobyčejných a podivných věcí a prvků vystupují tajemná vana, která láká ke koupeli hrdinku první povídky. Máme zde kouzelný fotoaparát, jehož zvěčnění čehokoliv je osudné. Podobně neobyčejný je i počítač, který hlavnímu hrdinovi ve třetí povídce přinese otec po svém mrtvém kolegovi z práce. Počítač je to vskutku neobyčejný, sám od sebe se zapíná, i když není zapojen do elektrické sítě, a předpovídá. Hrdinové další povídky nastoupí do nočního autobusu, který, jak asi sami uhádnete, je podivný a záhadný. Vezme je na zajímavou projížďku. S tajuplností snů operuje povídka o mladé hrdince, jejíž rodiče zbankrotují a rozhodnout se ji poslat do jedné restaurace. Další povídka má strach přímo v názvu, mladý hrdina v ní zabloudí na venkově u babičky. A na venkově je všechno jinak. Nakonec bude strach vzbuzovat i hlavní hrdina. Moderní horor je otázkou moderních věcí neb i ty se lehce stávají strašidelnými a vzbuzujícími strach. Hlavní hrdina další povídky to pozná, když se nechá najmout jistou firmou vytvářející počítačové hry. Nabídka je to lákavá, dobře placená. Předposlední povídka vypráví o jisté fotobudce, která hlavnímu hrdinovi udělá sérii čtyř fotografií. Tři jsou v pořádku, jen ta čtvrtá je nějaká podivná. Poslední povídka vypráví klasický příběh o kouzelném předmětu plnícím přání. Zde to je titulní Opičí ucho. Staré, suché a… nahluchlé.
Horowitzovy povídky jsou na první pohled určeny mladším čtenářům, jsou však tak svižné, zábavné, napínavé a akční, že v pohodě uspokojí i dříve narozené čtenářstvo. Valná většina povídek stojí na závěrečné pointě, posledních pár větách, nečekaných zvratech a odhaleních. Někdy to působí ironicky, až škodolibě zábavně, jindy však jde o velmi silný zážitek, temný, mrazivý, podivně nepříjemný. Jako např. v případě povídky „Vražedný fotoaparát“.
„Horory na dobrou noc“ působí jako oddechové čtení, vhodné třeba na cestu vlakem nebo jiným dopravním prostředkem či na delší posezení na oné místnosti. Dokonalé záchodové čtení, bez jakéhokoliv negativního vyznění. Povídky nevyžadují zvláštní pozornost, plynou volně a přímo jako krev z čerstvé otevřené rány.
Knihu doprovází snad nechtěná symbolika čísla devět. Původně vyšla v roce 1999, obsahuje 9 povídek, česky byla vydána v roce 2009. Zajímá-li vás symbolika čísel, je to další, snad atmosférický či přímo děsivý, bod k dobru.
„Horory na dobrou noc“ se dočkaly ještě dvou dalších pokračování.
