Billie Mayor & Arthur Machen: Sanatorium smrti / Vnitřní světlo
Nakladatelství MOR, 1991, 46 stran
První svazek edice „Horrory No. 1“ obsahoval dvě povídky.
O první se pod hezky znějícím pseudonymem Billie Mayor postarala pozdější autorka kriminálních a detektivních příběhů a románů Věra Fojtová. „Sanatorium smrti“ je lehce psychologicko-lékařský horor ze sanatoria na úpravu vzhledu. Do něj veze hlavní hrdina svou bohatou manželku. Namluvil jí, že jí tam vylepší její vzhled, s doktorem je ovšem domluven na její likvidaci. Doktor má však své vlastní zištné zájmy, a tak, když hlavní hrdina cestou do sanatoria nabourá, využije doktor příležitosti.
Billie Mayor jakoby sázela na sice funkční, ale lehce bezobsažný a nekonzistentní mix několika základních žánrových klišé a postupů – sanatorium, zákeřný hlavní hrdina, nešťastná náhoda, neustálý opar zrady a nedůvěřivosti až po překvapivý závěrečný drsný masakr. Navzdory jejich nesourodosti dokázala autorka příběhu vtisknout alespoň akčnost a svižnost a příběh rychle dovést do neopodstatněného závěru.
Dodnes dosud neprávem opomíjený klasik literárního hororu první půlky 20. století Arthur Machen naproti tomu ve své příběhu „Vnitřní světlo“ sází na svou pověstnou mysteriózní auru mrazivého tajemna a nečekaného odhalení. Nabízí příběh dvou mužů kteří se připletou do tajemství muže a ženy, kdy žena záhadně zmizí a muž je obviňován z jejího zmizení, kolují dokonce klevety, že ji zavraždil. Oba muži se do případu zapojí svými vlastními cestami (jeden z nich díky poměrně náhodnému oslímu můstku, snad tolik typickému pro příběhy z té doby), jejich vzájemné informace pak dopomohou odhalit staré tajemství.
Machen nabízí více atmosféry a tajemna, oproti akční, svižnější a přímočařejší Mayor jakoby spíše jen přešlapoval kolem a v závěru bafnul základním odhalením.
První svazek edice je na první pohled poněkud nesourodým a zbrklým spojením povídky tehdy současné české autorky a o více než půl století staršího zahraničního autora. V roce vydání tohoto svazku však byl hlad po prakticky jakékoliv hororové literatuře ještě ani minimálně neukojený, zdroje zdánlivě nevyčerpatelné a bralo se cokoliv, co se dalo. Ona nesourodost však může nakonec být vnímána i pozitivně. Časový odstup obou povídek, odlišnost stylů může být zajímavou ukázkou vývoje a proměnlivosti hororového žánru. Faktem také je, že nejde o dvě naprosto odlišná až antagonistická díla, dokáží se zaobalit společnou žánrovou aurou příslušící oběma zástupcům. I když každá z nich jede ve své rovině a poloze strachu a hrůzy, obě povídky nakonec působí vcelku vyrovnaně.
Svazek rozhodně zaujme a body k dobru mu dodává zajímavé, dnes již s jistou dávkou nostalgie a retroodérem oplývající zpracování se stylovou obálkou (a nádhernou vůní). Navzdory jistým negativům (korektury, ne zrovna hluboký ponor pod hladinu průměrnosti) má (nebo by měl mít) tento první svazek edice (nejlépe společně s dalšími třemi, v nejednom případě kvalitnějšími, svazky), své místo v knihovnách žánrových nadšenců a nadšenkyň. Už pro svou neopakovatelnou jedinečnost a dnes vlastně již výjimečnost, jednak jako ukázka domácího hororu počátku 90. let minulého století.
Ani jedna z povídek není žádné výrazné veledílo, ale prostě to hezky vypadá, hezky se to čte a celkově to působí příjemným oddechovým a odpočinkovým dojmem.
