Blood: One Unit Whole Blood
Vydalo GT Interactive v roce 1997
Hlavní hrdina Caleb si udělal jméno jako pistolník kdesi v předminulém století. Ovšem když se dal do služeb kultu Černoboha (nebo v originále Tchernoboga), jeho život nabral zásadně odlišný směr. Našel lásku svého života a postupně se vypracoval až do nejvyššího kruhu božích služebníků. Jednoho dne je však s ostatními elitními kultisty samotným Tchernobogem zprvozen ze světa. Jenže se mu nepodaří zemřít a po letech vstává z hrobu, aby se vydal na cestu pomsty. A právě tady "Blood" začíná.
Developeři ze studia Monolith Productions vsadili na ozkoušený build engine známý z "Duke Nukem 3D". Pro FPS bylo interaktivní prostředí velkou výhrou. Konečně šlo vyskakovat na překážky, pohybovat s předměty, vyhazovat věci do vzduchu a ony skutečně létaly podle zákonů fyziky (fotbal s hlavami nepřátel si v "Blood" vyzkoušel snad každý). Kontroverzní pojetí násilí a jatek by snad šlo přirovnat k filmům Quentina Tarantina, u kterého také nemají realistickou funkci, ale jsou spíš parodií, estetickou hříčkou, orgiemi a zábavou.
Přestože skutečná příběhová linie chybí (a vlaje tu tak nějak na okraji, neboť ji nikdo vlastně nepotřebuje), Caleba si snad ani není možné neoblíbit, ať už pro jeho cynické hlášky, nebo pro charismatický dabing Stephana Weyteho. Nejen jeho průpovídky, ale i detaily prostředí odkazují na hororové filmy Armáda temnot (úvodní a ikonická Calebova věta "I live again!"), "Čelisti", "Osvícení" a nespočet dalších.
Jak už se v druhé polovině 90. let pomalu stalo ve střílečkách zvykem, hrdina má možnost kombinovat sílu různorodých zbraní, ať už jde o standardní modely jako je samopal, brokovnice, kulomet, nebo o specialitky - voodoo panenka, vidle, či hůl s lebkou, ze které sviští ohnivé koule. Pořádné míření na cíl se ještě nenosilo, takže stačí přibližně nasměrovat a nepřátelé padají k zemi (tedy až na ty, co se znovu zvednou a ještě několikrát Caleba otravují, než jim konečně rozprskne tělo do kaše, ze které již není návratu).
Po spuštění nové hry si lze vybrat ze čtyř epizod, z pohledu příběhu i vzrůstající náročnosti je však přirozené postupovat od první k poslední. Stejně tak se tu volí obtížnost, která klasicky ovlivňuje nejen počet nepřátel a jejich sílu, ale například i množství munice válející se v terénu. Podoba lokací sahala k nejvyšší metě toho, co šlo vůbec s dobovou grafikou udělat. Vše začíná samozřejmě na hřbitově a přes smuteční síň se hrdina prokousává stále dál až k finálnímu bossovi každé kapitoly. Určitými levely projít musí, někam se dostane jen pokud najde správný klíč a navíc tu jsou i skryté úrovně. Do nich nahlédne pouze vytrvalec, který se pořádně rozhlíží a hledá řešení logických hádanek.
Tady číhá drobná past "Bloodu". Hádanky nejsou vždy snadné a mohou otrávit toho, kdo přišel jen za zábavou, obzvlášť pokud na dlouho uvízne v jedné úrovni a nedaří se mu pohnout dál. Další výhrada se týká orientace v lokacích s rozsáhlým a komplikovaným designem. Kapitolu samu pro sebe představuje problém s dveřmi. Ty jsou často velmi nenápadné, takže jdou lehce přehlédnout, anebo se do nich Caleb zaklíní a nemůže nic dělat. Hra bohužel neběží bez problémů v DOSBoxu, což se projeví především v nedokonalém kontrolování pohybu.
Ale dost rýpání, vždyť "Blood" je klasika, která má tak nadupaný obsah a atmosféru, že nenudí ani dnes a ten, kdo se považuje za fanouška FPS, by si ji měl minimálně vyzkoušet. Alespoň proto, aby věděl, že Duke nebyl jediný borec, který si devadesátá léta omotal kolem prstu.
Minimální systémové požadavky:
Windows XP / Vista
Procesor 1 GHz
Paměť 256 MB RAM
3D grafická karta kompatibilní s DirectX 7
