Children of the Corn: Genesis
USA, 2011, 80 minut
Režie: Joel Soisson
Scénář: Joel Soisson
Hrají:
Kelen Coleman (Allie)
Tim Rock (Tim)
Billy Drago (kazatel)
Barbara Nedeljáková (Helen/Oksana)
Mladým manželům v očekávání Allie a Timovi se kdesi v kalifornské pustině rozbije auto a při hledání pomoci narazí na osamocené stavení, v němž žije tajemný kazatel a jeho ukrajinská žena. Po ne zrovna příjemné žádosti o pomoc se manželé pomoci sice dovolají, ale ta přijde až ráno, a tak zůstanou v domě na noc. Již brzy jim však dojde, že prakticky cokoliv v jejich útočišti je divné, od podivně se chovajícího a ještě podivněji mluvícího kazatele, přes jeho manželku, až po zjištění, že ve stodole je s největší pravděpodobností zamčeno dítě. A to zřejmě není normální. Když se Tim s Allen rozhodnou stavení opustit, jakási tajemná síla jim v tom zarputile brání.
Zapátráte-li v databázích a jiných podobných zdrojích, „Children of the Corn: Genesis“ se zpravidla řadí k nejhůře hodnoceným dílům kukuřičné série. Na Pomobázi např. druhý nejhůře hodnocený.
Ano, celé je to levné a jednoduché. Postavy, včetně těch kladných, neoplývají zrovna přemírou sympatičnosti, nejednou se chovají podivně a jejich místo v příběhu je tu a tam zahaleno hustou mlhou nejasnosti. Ani herecky film zrovna neoslní. Allen je vcelku nepříjemná, až div že s ní nevýrazný Tim vydrží. Barbaře Nedeljákové scénář herecky moc prostoru neposkytuje, je však třeba říci, že zřejmě ona jediná do povahy své nejasně profilované postavy zapadla. A Billy Drago celou dobu vypadá, jako by měl v následujících dvou vteřinách umřít. Ale on tak vypadá už několik desetiletí, takže to je vlastně v pořádku. Samotný příběh je prostý a úplně nejvíce mu škodí, že je součástí známé série, což trochu zvedá očekávání. Kdyby šlo o zcela samostatný příběh, nezávislý, nevycházející z již roky budovaného univerza a neodkazující na něj, činilo by to zápletku, příběh i dějové zvraty včetně pointy zajímavější a údernější.
Přesto film předkládá hned několik věcí, které jsou s jeho obecným hodnocením v ostrém kontrastu. Dějově příběh odkazuje hlavně na první díl a původní povídkovou předlohu. Pointově a technicky vzato i zápletkou se odpichuje od původního Gatlinského dospěláckého masakru. Ve střízlivém a jednoduchém nastavení příběh jednoduše napíná a dokáže vytvořit i jakousi stopu napětí a atmosféry, byť je pointa jen obyčejným plácnutím do vysychající kaluže.
Navzdory rozpočtu a prostotě příběhu film zaujme třemi překvapujícími scénami, výborně rozloženými po celém filmu. Hned úvodní scéna návratu vojáka domů operuje se zřejmě nejhustší hororovou atmosférou od dob prvního filmu série. Je nápaditá, napínavá, strašidelná a atmosférická. Možná škoda, že může zbytečně navnadit na očekávání, která už nebudou zcela splněna. Milým překvapením je scéna s policistou, která je krásně uzavřena až během závěrečných titulků. Scéna na silnici s kamionem převážejícím auta je pak nejen překvapivá (vzhledem k jinak evidentně nízkému rozpočtu), ale i poměrně dobře natočená.
Tyhle tři věci zvedají film mnohem výše, než by se mu mohlo samotnému o sobě podařit. Přičteme-li k tomu alespoň trochu nepříjemnou atmosféru opuštěnosti uprostřed pustiny v obležení ne zcela příčetných jedinců a fakt, že i přes všechno výše napsané film dokáže udržet pozornost, může se z toho pro hrstku jedinců stát až druhý nejlepší film série.
