Clive Barker: Velké a tajné show / The great and Secret Show
Mustang, 1997, 566 stran
Randolph Jaffe nastoupí na poštu v Nebrasce a je přidělen do oddělení nedoručené pošty. Jeho úkolem je nedoručenou poštu otvírat, probírat, vybírat z ní cenné věci a zbytek spalovat. Randolph otevřené dopisy samozřejmě začne číst. Nedoručené dopisy mu postupně poodhalí roušku tajemství. Nalezne v nich stopy a zmínky o jakémsi Umění. Každý jednotlivý dopis je takřka bezcenný, ale složené útržky z mnoha dopisů Randolphovi začnou odhalovat indicie k onomu Umění. Randolph je mystickým tajemstvím, jeho podstatou pohlcen natolik, že se rozhodne ono Umění, které považuje za moc, získat a stát se díky němu králem světa!
Tato touha a vědění o existenci Umění jej přivede na různá místa, k různým lidem, přivede jej k vraždě a bezcitnosti. Během let hledání se spojí s jistým Fletcherem, kterého využije k dalšímu kroku v poznání. Fletcher vyvine nuncio. tajemnou látku, která posílí všechny vaše tužby, sny a myšlenky. Fletcher si uvědomí, co pomáhal stvořit, postaví se Randolphovi, který si teď říká Jaff a rozhodne se nuncio zničit. Jaff se však jen tak nedá, oba nuncio použijí a jím posílení se mezi nimi rozhoří nenávistná bitva, probíhající po celých Spojených státech. Malé kalifornské městečko Palomo Grove ještě netuší, že se má stát dějištěm boje na život a na smrt, který hned tak neskončí. Jaff a Fletcher totiž zplodí děti…
A právě v tomto je Barker naprosto vynikající. Nijak se nebojí odhalit a zabrnkat na vaše skryté touhy, představy či polohy vašeho vědomí. Dokáže do něj proniknout, pevně jej chytit a držet ho. Dělá to tak sebejistě, sugestivně a dobře, až se čtenářům a čtenářkám jeho četbou odhalené a vyvolané skryté myšlenky a fantazie, nemusí zdát příjemné. Barker prohlédl to, že v každém z nás se skrývá něco utajeného, něco, co se zatím neodhaleno skrývá samo, nebo co se snažíme skrýt sami a vědomě. On s tím pracuje, založil na tom (minimálně v počátcích) své dílo, hnětl kolem tohoto základu těsto konečného požitku. Barkerovy příběhy jsou často o tom uvnitř, i když pojednávají o tom venku (jako zde).
Román je čistým hororem se silným fantasy pozadím. Nad klasickým hororovým příběhem souboje dobra se zlem (nejen nadpřirozeného dobra a zla, ale dobra a zla i v lidech samotných) se klene nepřehlédnutelný opar fantasy pozadí. Barkerovi se však povedl naprosto unikátní, a dle mého názoru výborný, krok – tu fantasy stránku svého románu jen lehce naťukává a nikdy ji neodhalí naplno, což se o jeho dalších románech říct nedá. O onom tajemném, mysteriózním a silně fantasy Umění se jen tu a tam mluví, děj ani pořádně neodhalí, co přesně to je, Moře Podstaty, do něhož se dostat je Jaffovým cílem, neboť je přesvědčen, že to je účelem a prostředkem získání Umění, je jen lehce načrtnuté, a i když nejen do jeho vod, ale i na jeho pobřeží v závěru románu nakoukneme, o moc chytřejší také nebudeme. Ona fantasy linie příběhu tedy zůstává neustále jakoby v přítmí, za oponou, která se tu a tam, v závanu větru poodhalí a umožní nám nakouknout jen na krátký okamžik, což jen více nabudí naše smysly, fantasii a představivost. Pravdou však také zůstává, že ono největší poodhalení, návštěva Moře Podstaty, je nejslabší a nejnudnější částí knihy.
Tolik tedy k fantastičnosti románu. Zbytek je, jak jsem již řekl, takřka klasický horor přelomu osmdesátých a devadesátých let 20 století. Sledujeme bizarní proměnu Jaffa v takřka bezcitného nadčlověka, který se vidí na piedestalu lidstva a všichni ostatní lidského druhu jsou pod ním. Sledujeme urputný a i díky nunciu nerozhodný boj mezi ním a prozřivším Fletcherem, ale hlavně, sledujeme osudy jejich dětí (včetně jejich geneze) a jejich spoluobčanů malého městečka Palomo Grove, kde má dojít ke konečnému souboji dobra se zlem a zúčtováním. Jenže kromě toho také zjistíme, že tohle všechno je jen jakýsi vedlejší produkt/projev mnohem většího nebezpečí, které lidstvu, či jeho dimenzi, vlastně hrozí.
Clive Barker je skvělý povídkář, který na několika stránkách několika krátkými větami dokáže přesně vykreslit, co má v úmyslu, veškerou svoji pohnutou a dost vyšinutou fantasii. „Velké a tajné show“ je důkazem, že to dokáže i v románové formě. Děj se odehrává v několika časových liniích a místních rovinách. Nejzajímavější na něm je jakási neexistence/absence hlavního hrdiny. Toho román prostě nemá. Ač by se to mohlo zdát, není jim Jaff, ani Fletcher a už vůbec ne jejich děti. Z celé, zhruba 7-8 členné skupinky postav, jejíž prostřednictvím se děj ubírá kupředu, každá z nich na jistou dobu vystoupí do popředí, stane se hlavní postavou dané části příběhu, aby zase nakonec ustoupila, nebo se ukázala pro další odvíjení příběhu nedůležitá. Jaff, který nás do celého příběhu uvede a rozhýbe jeho kola, se po čase ukáže být jen jakýmsi prostředníkem pro další děj bezpředmětným, aby se nakonec ke konci na krátkou dobu vrátil a veškerý tento dojem jen a jen potvrdil.
Jaffovy a Fletcherovy děti, dvojčata Jo-Beth a Tommy-Ray a Howie, které mají v jejich smrtonosném boji pokračovat, se ukážou být jen pouhými figurkami na šachovnici, které lze kdykoliv obětovat pro konečný cíl. Až někde v půli, zpočátku jen jako bezvýznamná vedlejší postava, se objeví charismatická postava Tesly, která nakonec sehraje důležitější roli, než by se vůbec mohlo zdát. Stejné se dá říci o Barkerově zřejmě osudové a oblíbené postavě detektiva Harry D'Amourovi (mnohem větší prostor dostane v pokračování tohoto románu „Everville“ a je hlavním hrdinou Barkerova filmu „Lord of Illusion“), který se najednou objeví až v samotném závěru příběhu, je však (ukáže to hlavně závěrečný rozhovor) velice důležitý. Jednou z nejdůležitějších postav se pak nakonec jeví tajemný Kissoon, který se objeví na začátku románu, pak dlouho, dlouho nic a jeho pravou podstatu a důležitost v příběhu odhalíme až na konci. Všechny tyhle postavy, jejich vzájemnou a proměnlivou důležitost, Barker dokázal skvěle a poutavě ukočírovat.
Měl-li bych Cliva Barkera charakterizovat dvěma slovy, mé znalosti jeho díla mě nutí konstatovat (bez jakéhokoliv negativního zabarvení), že je to bizarní úchyl. Nikdy se ve svých románech a povídkách neštítil jakékoliv bizarnosti, nechutnosti, úchylky či nenormálnosti (v mínění některých zřejmě i nelidskosti), která by však nepůsobila jednostranně, prvoplánovitě a jaksi sebestředně. Všechny prasárny, které ve svém díle popisuje, jsou kompaktní s celkem, slouží mu, jsou jeho nutnou součástí a děj jako takový jen popohánějí kupředu. Ve „Velkém a tajném show“ silně prokazují svou sílu. Klasický, až se mi chce opravdu napsat kingovský, hororový román, relativně přístupný, plný zla (Jaff), podivností (Kissoon), mystéria (Moře Podstaty), lidských tragédií (Legie Panen), kouzel, iluzí a tajemna, Vám najednou nafackuje ženou souložící se psem, genezí Kissoonových nestvůrných pobočníků nebo silnou incestní zápletkou či sexualitou obecně (Legie Panen).
Barker prostě dokáže zabrnkat na vaše citlivé stránky, respektive dokáže je odhalit a povzbudit. Můžete se tomu bránit, ale on prostě ví, jak na to. Přemýšlení, proč je mou nejoblíbenější a z celého románu nejlepší a nejčtivější kapitolou hned druhá nazvaná Legie Panen, mě nepřivádí na uspokojivým a příjemným odhalením. I přes počáteční slabší rozjezd se román nakonec rozjede, postupně zrychluje a minimálně drží stabilní rychlost. Je jen škoda, že zrovna tuhle jeho knihu nikdo ještě nezfilmoval.
