Cruel Jaws
USA, 1995, 93 minut
Režie: Bruno Mattei
Scénář: Bruno Mattei
Hrají:
David Luther (Francis Berger)
George Barnes (Samuel Lewis)
Scott Silveria (Bob Snerensen)
Kirsten Urso (Susy Snerensen)
Na pláži malého přímořského městečka je objevena mrtvola potápěče. Vzápětí je napadena mladá koupající se žena. Brzy je zřejmé, že se do blízkosti městečka nastěhoval lidožravý žralok. A nemá v plánu odplout. Radní nehodlají jen tak zavřít pláže, přesto učiní několik opatření. Neúspěšných. Na lov žraloka vyráží hned několik lidí.
Je-li vám anotační zápletka povědomá, pravděpodobně jste se trefili. Italský scénárista a režisér levných brakových horrorů Bruno Mattei (aka William Snyder) si z „Čelistí“ do svého filmu vypůjčil nejen dějovou zápletku, ale rovnou i několik záběrů ze Spielbergovy filmové adaptace stejnojmenného románu Petera Benchleye. Ten je pak ve filmových databázích proto u tohoto filmu uváděn jako autor předlohy. Mattei však ještě více kopíroval (a opět v některých záběrech doslova kradl) ze staršího italského žraločího horroru Enza G. Castellariho „Poslední žralok“ (L´ultimo squalo, 1981). Od „Čelistí“ Matteiův film odlišuje snad jen fakt, že se proti žralokovi postaví skupinka plážových svalovců ve spojení s hodně levnou kopií Hulka Hogana z výprodeje a v jednu chvíli se tu snaží lidožravou bestii ulovit helikoptérou (jak to asi dopadne je jasné každému, kdo si spojí pouhé tři pojmy: žralok-helikoptéra-béčkový horor).
„Cruel Jaws“ je levný, hloupý a v několika okamžicích přímo vyloženě tupý televizní film. Na druhou stranu, docela zručně a obratně dokáže balancovat na pomyslné hranici „tak blbý, až vlastně ne vůbec špatný“. V podstatě jde jen o sled jednotlivých scén (a z jiných filmů vykradených záběrů – dokonce mám dojem, že jsem zaslechl i hudební motiv z „Hvězdných válek“), které pohromadě drží jen tak tak jako noha po dychtivém mlasknutí žraloka. Ale je to hodně odlehčené, plné plážové pohody, lepých děv v bikinách, dramaticky oduševnělých dialogů a stejně jako v „Čelistech“ (a jiných filmech tehdejší doby), jsou noční scény točené za denního světla a opatřené filtrem. Což je vždy neskutečně zábavné sledovat. Tohle všechno filmu na jednu stranu sice přidává na tuposti, na druhou stranu však zároveň i na zábavnosti. A k tomu všemu, film působí, jako by byl natočen o celých deset let dříve, než ve skutečnosti byl, což je vlastně jen další pozitivní bod k dobru.
I když tedy ohledně hodnocení nedokáže vyšplhat nějak vysoko, je schopen vás přinutit někdy, v dobrém rozpoložení, se k němu znovu vrátit. A v nějakém pozdně nočním maratónu zvířcích hororů by se pro něj místo někde nad ránem pro oddechnutí jistě taky rozhodně našlo.
