Dean R. Koontz: Tikot
Ticktock
BB/art, 2010, 262 stran
Phan Tran Tuong aka Tommy Phan je americký Vietnamec. Nebo vietnamský Američan, čert se v tom politicky korektním slangu vyznej. On by tedy rád byl pouze Američanem, ale svůj původ zapřít a ovlivnit nelze, obzvláště, když vám jej neustále připomíná a předhazuje matka, rozmrzelá vaším rozhodnutím přijmout zvyky a tradice země, do níž vaše rodina před mnoha lety utekla před válkou. Tommy opustil svou práci novináře a plně přesedlal na psaní akčních kriminálek s neohroženým vietnamským detektivem v čele. Takový šikmooký James Bond nebo… no… superhrdinštější Martin Tomsa. Tyhle romány mu vynesly tolik, že si Tommy mohl splnit svůj dlouholetý sen – koupit si akvamarínovou corvettu. Tommy se hodlá o svou radost podělit s matkou, ale ta jej, slušně řečeno, pěkně setře a opět mu dá najevo svou nespokojenost se směřováním synova života.
Tommy si jde spravit (trochu natruc) náladu do restaurace a po návratu domů mu někdo doručí podivuhodnou zásilku. Po zaznění zvonku před domovními dveřmi objeví zvláštní plátěnou panenku se vzkazem ve vietnamštině. Tommy již vietnamštině moc nerozumí. Proto, když panenka ožije („Loutka v hadrech pozvedla sukovitou pěst, zahrozila a vyzývavě zavřískla…“) a začne usilovat o jeho život, myslí si nejprve, že jde o pomstu nějakého z vietnamských gangů, o nichž během své novinářské praxe nepsal moc hezky a přívětivě. Panenka se však postupně mění v monstrum a je ve svém konání a úsilí neústupná. Její kletba totiž platí jen do svítání. Když se ho Tommy dožije, přežije. Alespoň si to myslí. Během Tommyho útěku před monstrem se k němu přidá servírka Deliverance z restaurace, která mu během jednoho z útoků zmutované panenky zachrání život. Tommy však brzy zjišťuje, že Deliverance je snad ještě mnohem zvláštnější a svým způsobem záhadnější než monstrum, které je stíhá.
Částečnou, přesto nezpochybnitelnou netypičnost „Tikotu“ v Koontzově bibliografii vysvětluje a objasňuje samotný autor v doslovu ke knize, kde nastiňuje, proč a jak kniha vznikla a jak došel k několika základním prvkům svého románu. Komické je již to, že dnes zfilmovaný by „Tikot“ vlastně ani nijak nepřekvapil, byl by to jen další „politicky korektní“ příběh, jehož hlavním hrdinou je příslušník minority, kterého doprovází žena, zrozená patrně z intimního vztahu Johna Ramba a Anguse MacGyvera. Ale ten román byl napsán v půlce 90. let 20. století, což všemu dodává trochu jiný, realističtější a působivější tón. K tomu všemu ještě přidejte superinteligentního psa, hromadu funkčního situačního a konverzačního humoru, trochu mezikulturního sociálního podtónu (v tomhle ohledu velmi povedená a skvěle vykreslená záležitost), napětí, akce, hlášek o mimozemšťanech a sněžných mužích (neustále se opakující, ale přesto pořád funkční vtip), až by z příběhu mohla být docela splácanina.
Koontzovi budiž připsáno k dobru, že přesto všechno „Tikot“ splácaninou není. Ono to prostě funguje. On si asi opravdu potřeboval odpočinout od vážné tvorby, a tak se nechal strhnout a napsal ve své tvorbě výjimečný, přesto funkční mix hororu, sci-fi, sociálního dramatu a až parodické komedie. Koontz tuto knihu sám označuje za výjimku ve své tvorbě, což je dobře. Knize to dodává jistou svébytnost.
„Tikot“ snad může zklamat tím, že neposkytne to, co od něj (ať už z povahy autora, jeho celkové tvorby, obálky či anotace) může být očekáváno, na druhou stranu je schopen toto zklamání uspokojivě kompenzovat milým překvapením a zábavou.
Ano, toho hororu v románu zrovna moc není, ale vietnamského Američana nocí honí démonická panenka z hadrů, měnící se v monstrum a absorbující kolemjdoucí. Na útěku mu pomáhá neobyčejná dívka s ještě neobyčejnějším psem a matkou, která závodí se vším, co má motor a vrčí. Dívka, která je jako ze snu. Nebo noční můry, to už záleží na vás. Ostatně, jmenuje se Porodní bolesti. No vážně…
„Tikot“ je možná jen dalším pokusem spojit horor s humorem (je však třeba zdůraznit, že z doby, kdy to nebylo ještě tak moc běžné jako o dekádu později nebo i dnes), na druhou stranu je to opravdu zřejmě nejzvláštnější, nejnetypičtější a nejnečekanější příběh, který kdy Dean R. Koontz napsal. S velkou pravděpodobností vás nevyděsí, má ale velkou šanci pobavit.
