Devojački bunar
Srbsko, 2008, 12 minut
Režie: Marko Backovič
Scénář: Marko Backovič
Hrají:
Miljana Novakovič
Sanja Milosavljevič
Iva Rakič
Marija Miščevič
Pět mladých dívek jede kamsi na chatu, k místu, které se jmenuje Panenská studánka. Cestou si vyprávějí o brutálních vraždách, jež se zde kdysi odehrály, a vrahovi, kterého nikdy nedopadli. Po příjezdu na místo jedna z dívek zjistí, že v chatě neteče voda, a když se vydá pro vodu k nedaleké studánce, čeká tam na ni muž v masce se sekerou v ruce…
Navzdory přečteným komentářům jsem se na své první setkání s jihoslovanským hororem i docela těšil. Za tu dobu, co horory sleduji, jsem se už naučil, že k amatérské hororové tvorbě si člověk musí vybudovat zvláštní přístup a nastavit trochu jiná měřítka. To, co jsem po dvanáct minut sledoval, jsem ale opravdu nečekal. A stejně jako onen zvláštní přístup je třeba si časem utříbit, jak podobné snímky komentovat či recenzovat. Ono o dvanácti minutách amatérského snímku se nedá rozepisovat rozsáhlý elaborát, takže se omezím pouze na výčet kladů a záporů, pozitiv a negativ, povedených a nepovedených věcí.
Největším kladem a nejpovedenější částí tohoto filmečku bezesporu jsou úvodní titulky. Hodně dobrý nápad, zajímavý hudební motiv propojený s vizuální stránkou a originální provedení.
Příjemná je i hudba celého filmu, i když jde v podstatě jen o stále se opakující tvrdě rockový motiv, prokládaný brnkáním zřejmě na ukulele.
Herečky, jimž je věnováno nejvíce prostoru, toho sice nepředvedou mnoho, ale přesto mě docela bavily a zaujaly (nejen tedy vzhledem). Jsou prostě fajn a docela jsem si to jejich neherecky strašné herectví (a drsňáctví) i užíval.
Již v úvodních titulcích je upozorněno, že jde o komedii, a v tomhle směru film oplývá i několika dobrými nápady a postupy. Zábavné mi přišly prostřihy z jiných filmů, z nichž ten s leopardem je i docela humorný a zábavný. Rozesmál mě i vrah ležérně mávající sekerou, když ji nechtěně zasekne do stromu. Povedený, až příjemně překvapivý (hlavně v kontextu filmu jako celku), mi přišel trik s letící sekerou. Čímž jsme pozitiva vyčerpali.
Film naprosto postrádá logiku, zápletku a v podstatě i děj. Řekl bych, že vůbec neexistuje nějaký scénář, podle kterého by to bylo točeno. Spíš mi to připadá, že se točilo, co koho zrovna napadlo na základě jen letmo načrtnuté zápletky. Čemuž by odpovídal i naprosto šílený a na hranici debility balancující závěr (nehledě na to, že z jakéhosi nevyjasněného důvodu naprosto ignoruje a opomíjí pátou členku dívčí partičky).
S logikou je film opravdu na štíru, doslova jí vyhlásil nemilosrdný boj. Když auto již potřetí (a ve zcela identickém záběru) projíždí kolem stejné značky, už to není možné považovat ani za komický záměr. Jednoduše to prudí. Ovšem ještě to není nic proti tomu, že se první oběť během úprku lesem před otcem Furou (otec Fura, v originále Le père Fouras) – opravdu, sledovali-li jste někdy francouzskou dobrodružnou televizní soutěž "Klíče od pevnosti Boyard", při pohledu na maskovaného vraha bude otec Furu první, kdo vám přijde na mysl – se sekerou, během jednoho jediného střihu stihne kompletně celá převléknout.
Evidentně záměrně (ne)komické scény jako neúčinná obrana mateřským mlékem, vrahovo ulevení si do automobilu a jeho hraní si s míčem, či dementní blbeček, jehož se dívky ptají na cestu se dají vysvětlit snad jen pouze nadměrnou konzumací alkoholu a drog ze strany „štábu“.
Ale jo, klidně se na to i podívejte, snad se alespoň jednou zasmějete. Na jedno podívání to možná i pobaví, nedovedu si ale představit, že by se na to někdo podíval vícekrát.
Přese všechno řečené, v roce 2010 natočil Marko Backovič pokračování.
