Dracula: The Dark Prince
USA, 2013, 100 minut
Režie: Pearry Reginald Teo
Scénář: Nicole Jones-Dion, Steven Paul a Pearry Reginald Teo
Hrají:
Luke Roberts (Dracula)
Jon Voight (Van Helsing)
Kelly Wenham (Alina)
Ben Robson (Lucian)
„Dracula“ prostě bude věčné téma a vždy se najdou tací, kteří se rozhodnou tuto legendární knihu adaptovat nějak podle svého. Jsou zde klasické adaptace, které se nesnaží moc příběh upravovat (např. „Dracula“ s Belou Lugosim, „Dracula“ Francise Forda Coppoly), jsou zde takové adaptace, které ho zasazují do současnosti (Dracula 2000 a jeho dvě mizerná pokračování), či dokonce i adaptace ve stylu hodně špatného sci-fi (Dracula 3000). Tvůrci snímku „Dracula: The Dark Prince“ se rozhodli, že se podívají ještě hlouběji do historie a rovnou přešli i na fantasy žánr.
Tohle není zrovna něco, co vyznívá úplně dobře. „Dracula“ jako fantasy se mi v hlavě mění v něco, co by se dalo nazvat jako kopií všeho, co už bylo natočeno. „Dracula: The Dark Prince“ je skutečně takovou syntézou různých nápadů, a to jak z oblasti historie, tak z oblasti fantasy, nechybí ani dramatický příběh, náboženství, různé nové teorie, a to všechno zahaleno do roucha Stokerova příběhu.
Scénáristé základní příběh Brama Stokera v podstatě ani neadaptovali, prostě si jen vzali postavy, které se jim zdály dostatečně zajímavé, a na základě toho uvařili příběh, který má k dokonalosti hodně daleko. Snaha o kostýmní drama je zde sice patrná, ale to všechno je obklopeno hávem levného, televizního fantasy, které v podstatě znamená to, že digitálních efektů je zde minimum, což je sice potěšitelné, na druhou stranu zde nejsou ani efekty klasické, což je škoda.
„Dracula: The Dark Prince“ vypráví o tom, jak Dracula vládne nad zemí tvrdou rukou a má k tomu svého temného rytíře. Je zde skupina, nebo spíš skupinka kolem Van Helsinga – opravdu je to Jon Voight, neskutečné – která se snaží o odboj, a to hlavně proto, že mají v ruce starou Gandalfovu hůl, které říkají Lightbringer (nejlépe lze přeložit jako světlonoš). Ta by měla být jediným nástrojem, který v rukou správného člověka dokáže Draculu zabít. Jak se ukazuje, tím správným člověkem je podřadný muž, zloděj, který je ale od první chvíle prezentován jako velký borec.
Příběh se snažil propojit děj s biblickými postavami, ale už nejsem tak naivní jako v době, kdy jsem s otevřenou pusou sledoval v kině snímek Dracula 2000. Tohle propojení mi přijde sice hezké, ale už tak trochu přeplácané. Jak se film blíží ke svému konci, tak z hlediska vizuálního se trochu lepší, z hlediska příběhového je to šeď. Z toho důvodu si dovolím být trochu hodný a jít téměř na průměr. Film si to asi úplně nezaslouží, v rámci žánru to není nic neobvyklé, ale snaha zde je.
Hodnocení: 45 %
