Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Domek v údolí
Česká republika, 1996, 20 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Dušan Kukal
Hrají:
Oldřich Navrátil (Norbert)
František Řehák (starosta)
Marcela Martinková (tchyně)
Jitka Malíková (Norbertova manželka)
Norbertova rodina se tísní v malém bytečku, čímž trpí hlavně on, neboť se do něj ustavičně naváží jeho tchyně a předhazuje mu své nemocné srdce a jeho neschopnost sehnat peníze na něco většího, nebo alespoň nějakou chaloupku, kam by se ona přestěhovala. Norbert tak často utíká z bytu pryč – tu na ryby, tu na projížďky na kole. Při jedné takové projížďce se mu shodou náhod kolo rozbije a překvapí ho déšť. Poblíž stojí malá chata, a tak se Norbert rozhodne v ní schovat. Chata vypadá opuštěně, přesto zachovale a Norbert v ní na chvíli usne. Probudí ho až v noci podivné zvuky z půdy. Když se tam jde Norbert podívat, spatří strašlivého oběšence.
Druhé DVD se seriálem začíná nabírat humorný nádech. „Domek v údolí“ totiž nejvíce ze všeho oplývá černohumornou pointou a sama o sobě ani není moc hororový. I když onen oběšenec je opravdu děsivý. Norbert je totiž klasickým příkladem muže, jež je symbolem pověstného štěstí, které když se unaví, sedne i na vola, ale když je k tomu neustálým tlakem donucen, ze všeho dokáže vykřesat užitek a vlastní prospěch, u něhož se i zasměje. I když to jde často přes mrtvoly. To v tom lepším případě.
„Domek v údolí“ by se svou povahou a sarkasmem výborně hodil do podobně humorně-hororového seriálu Tales from the Crypt, už si živě vybavuji ten Cryptkeeperův jízlivě ironický komentář. Ač v povídce vystupuje více postav, jde hlavně o Norberta, jehož se Oldřich Navrátil zhostil dost dobře. Hlavně tedy v té závěrečné pointové části, jež je právě pro herce Navrátilova typu jako dělaná.
Přesto je z celého seriálu tohle první díl, jemuž to ležérní, civilní zpracování a způsob vyprávění spíše škodí. Respektive je ho tam příliš mnoho (například rozhovor se starostou) na to, aby to mělo správnou atmosféru. Tenhle příběh by totiž mohl (spíše měl) být i o pět minut kratší. I těch dvacet minut je na něj moc a zbytečně moc jej rozptylují. Desetiminutový kraťas by atmosféře a hlavně pointě prospěl mnohem, mnohem více. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby toto seriálové zpracování bylo oproti literární předloze nataženo.
