Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Draculův švagr
Česká republika, 1996, 23 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Dušan Kukal
Hrají:
Hana Maciuchová (doktorka)
Jaroslav Sypal (detektiv „Baloňák“)
Bořivoj Navrátil (starší detektiv)
Miroslav Táborský (hrobník)
Renomovaná a úspěšná bioložka se vrátí z vědecké expedice v Rumunsku, jež neskončila moc dobře. Díky nepřízni počasí se musel vědecký tým schovat na polorozpadlém hradě, kde jeden ze členů za podivných okolností zemřel. Hned na letišti se na doktorku sesype stádo novinářů a vyptávají se jí na upíry. O doktorku se zajímá i česká policie, jeden „velice chytrý“ detektiv ji sleduje a v jejím domě objeví bednu s netopýrem. Když jde doktorka na hřbitov uctít památku zemřelého kolegy, vtrhne tam policie vedená oním „chytrým detektivem“ s kříži, kůly a česnekem, neboť je přesvědčena, že se v rakvi skrývá upír…
Hned zkraje řeknu, že „Draculův švagr“ (jen tak marně přemýšlím, proč se tato povídka jmenuje zrovna takto, má to snad odkazovat na samotný kultotvorný román Brama Stokera či jeho povídku „Draculův host“, neboť se samotným dějem povídky nemá nic společného?), je druhou nejlepší povídkou seriálu.
Není to jen díky tradičně vynikající Haně Maciuchové, která zde úchvatně zvládla rozehrát pověstnou upíří erotičnost a sexuální přitažlivost (a stačilo ji k tomu jen pár pohybů a pohledů). Tato povídka se totiž od těch ostatních odlišuje jedním zásadním rozdílem. Všechny ostatní povídky seriálu se totiž vyznačují jakousi jednorázovostí, přímočarostí, prostotou a samospádností. Již v jejich půlce (často i dříve) získáte představu, o co v nich jde a pak jen očekáváte nevyhnutelný závěr (což samozřejmě mnohdy není na škodu a samo o sobě to vytváří dobrou a potřebnou atmosféru). Tohle je však nejnapínavější a nejtajemnější díl. Ještě za půlkou není vůbec jasné, o co přesně jde a jakou to má pointu. Samozřejmě i díky názvu tušíte, oč by mohlo jít. Přesto mě však, a v souvislosti s danou upírskou zápletkou zcela nečekaně, děj překvapoval. Je to napínavé a tajemné, má to povedený závěr a typicky upírsky gotickou atmosféru.
Za zmínku určitě stojí na televizní produkci dvě velmi povedené scény. První je samotný (podotýkám, že živý!!!) netopýr. Scéna, kdy se staví na zadní nohy je výborná a vytváří skvělou atmosféru. Druhou scénou je pak proměna netopýra v lidského upíra. Až by se chtělo smeknout. Něco podobného jsem opravdu nečekal. Tuto scénu by ČESKÉMU HOROROVÉMU SERIÁLU mohl závidět kdejaký béčkový (nejen upírský) video horor.
Že si produkce TV Nova neodpustila reklamní vstup lze přehlédnout a i pochopit. Ovšem angažování „herce“ Jaroslava Sypala je takřka trestuhodné. Je pravým opakem Maciuchové. Jeho pokus o přitroublého policistu se všemi jeho dementními ksichty a projevem sexuálně nevybouřeného zastydlého puberťáka je jedním slovem trapný. Podobným trapným postavám se ve filmech a seriálech alespoň zasmějete. Tomuhle se smát ani nedá. To se dá jen přetrpět. Neměnný, nezměnitelný a na místě ustrnulý herecký „um“ páně Sypala se dá ještě skousnout v bezduchých komediích o Majoru Maisnerovi, kde Sypal na čas svou idiocií zazářil (a zrovna právě v době natáčení tohoto seriálu, čímž se dá, společně s tím, že Maisnera produkovala rovněž Nova, vysvětlit jeho angažmá v seriálu), ale tady je to takřka neskousnutelné. Naštěstí je Sypal jedinou závažnou skvrnou na jinak povedeném díle.