Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Guláš
Česká republika, 1996, 21 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Dušan Kukal
Hrají:
Arnošt Goldflam (turista)
Libuše Havelková (hostinská Růženka)
Otmar Brancuzský (strážmistr)
Jan Hraběta (štamgast)
Vyhládlý pocestný po celodenním výšlapu po horách narazí na zapadlou vesničku. Místní strážník ho navede do zdejší hospody, kde mu hospodská Růženka k pivu naservíruje opravdu výtečný guláš. Výtečný natolik, že se pocestný rozhodne získat recept. Růženka mu ho však odmítne dát. Po delším naléhání mu jej však pod jistým slibem prozradí. Pocestný však slib musí porušit a to se mu stává osudné…
V roce 1967 vyšla ve vynikající hororové antologii „Tichá hrůza“ povídka Stanleyho Ellina s názvem Specialita šéfkuchaře (v roce 1999 jí pak pro televizi s výborným Jiřím Lábusem v hlavní roli zfilmovala Lucie Bělohradská). A zdá se, že se touto povídkou nechal inspirovat i Švandrlík a napsal vlastní, do českých luhů a hájů zasazenou, verzi.
„Guláš“ zaujme a mile překvapí svou prostou nenuceností. Většina tradičních filmových hororů se snaží za každou cenu tvářit hororově a strašidelně a používají pro tento dojem veškeré možné a myslitelné postupy, scény, záběry, hudební doprovody a jiné vychytávky. „Guláš“ (a vlastně i celý seriál) je velice silný v tom, že podobnou atmosféru dokáže navodit tím, že se, na rozdíl od těchto filmů, tváří naprosto všedně, nenuceně a realisticky. Jakýsi mrazivý pocit z odvíjeného příběhu dokáže vytřískat takřka z ničeho. Neboť vůbec nic neukáže. Dalo by se říci, že vizuálně vůbec nejde o horor – žádná krev, žádné tajemné a napínavé záběry, ani ten očividně šokující (a pro příběh a jeho pointu zcela zásadní) obsah lednice hospodské Růženky, nám kamera neukáže. Příběh na to jde trochu oklikou – jemnými narážkami či zcela nešokujícím stylem (na čemž by jiné příběhy stavěly) předloženým odhalením pointy. Ta je navíc docela předvídatelná, ale nic to neubírá na získané kvalitě příběhu.
Arnošt Goldflam, představující turistu snažícího se získat recept chutného guláše a odhalit tajemství jeho výtečné chuti, je zajímavým hercem. Takový milý strejda, se svérázným temperamentem a jasně zapamatovatelným charakterem. Což ovšem někdy je spíše na škodu. Herecky není špatný, přesto zde působí jaksi nechtěně komicky, již ze své samotné podstaty a i díky svébytnému tónu jeho hlasu. On prostě jinak nehraje. Ta komičnost v jeho chování, temperamentu a vyjadřování je mu vlastní. V komediích typu „Dědictví aneb Kurvahošigutentag“ se to k charakteru jeho postavy přesně hodí, ale zde to působí trošku rušivě. Až byste ho pro jeho jaksi archaickou starosvětsky vyznívající intošskou oduševnělost nejradši zabili.
Skvělá a bezchybná je naopak Libuše Havelková. Je až s podivem, že od její robotické babičky v „Babičky dobíjejte přesně“ (1983) uplynulo již 13 let, ale ona jako by nezestárla a ponechala si svůj chladný mrazivý výraz ve tváři, který je naprosto skvělý, když zájemci odhaluje tajemství svého guláše. Lehce komicky (ovšem v tomto případě v nijak negativním smyslu) působí městský strážmistr v podání Otmara Brancuzského. Ten by byl schopen trhnout kariéru v moderních buranských slasherech. Krátké výstupy cimrmanologa Jana Hraběty a Mojmíra Maděriče, který vás přesvědčí, že není jen trhlým přitepleným Božským Lumírem z Ringo Čechovy „Dívčí války“, pak, když už nic (a na to mají velice málo prostoru), tak alespoň potěší.
