Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Uškrcená laborantka
Česká republika, 1996, 22 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Dušan Kukal
Hrají:
Petr Brukner (Jan Brtel)
Miroslav Donutil (Arne Vulkán)
Milena Steinmaslová (Brtelová)
Alena Štréblová (Diana)
Janu Brtelovi vyšel jeho kriminální román s názvem „Uškrcená laborantka“. Všichni očekávají recenzi v tisku. Kritik Arne Vulkán však Brtelovu knihu naprosto ztrhá jako nelogickou a hlavně naprosto nereálnou. Brtelovi se smějí úplně všichni, jeho nakladatelem počínaje, jeho manželkou a vlastním synem konče. Jednoho dne Brtel v hospodě, kde se schází lidé od literatury, vyslechne Vulkánův rozhovor se známými, kterým se svěřuje, že by svou milenku občas někdy s chutí uškrtil. V Brtelovi se okamžitě zrodí plán jak se Vulkánovi pomstít a dokázat mu, že to, co napsal ve svém románu, se může úplně lehce stát. Třeba Vulkánovi samotnému… Když jsem zjistil, že kromě humoru se Švandrlík (pro mě zcela překvapivě) věnoval i psaní hororů, tak asi takhle nějak přesně jsem si představoval, že to vypadá. Zde je totiž ta hranice mezi komedií a hororem naprosto nerozeznatelná a stejně tak by tento příběh mohl být obojím.
Velice humorná zápletka, kdy si literární kritik Arne Vulkán naprosto nechtěně sám vykope jámu, aby do ní, s lehkým Brtelovým šťouchnutím, spadl, nese všechny znaky tzv. černého humoru. Což z ní vytváří slušnou, přestože převážně komickou, hororovou chuťovku, jejíž jedinou závažnější chybou na kráse je, že se tvůrci opět drželi až moc při zdi a minimálně z Brtelovy návštěvy Vulkánovy milenky Diany mohli ukázat mnohem více. Ono sice Dianino spodní prádlo (a ona v něm) nevypadá špatně, ale trochu krve by tomu přidalo ten správný šmrnc. Myslím, že ta komediální stránka tu hororovou tady převážila zbytečně moc. Ale není to nic, co by nějak závratně vadilo.
Jinak to v rámci seriálu patří k té nadprůměrné hranici. Je to humorné, má to mrazivou zápletku a dost chladnokrevného vraha (v naprosto skvělém rozpoložení a hereckém podání), opět se tu objeví plejáda známých českých herců s mým oblíbeným Donutilem v čele (a např. objevení se Rostislava Kuby mě velice potěšilo, stejně tak mé oblíbenkyně Mileny Steinmaslové). Dokonce dojde i na samotného autora povídek Miroslava Švandrlíka.
Ona tedy zápletka sice nepatří zrovna k těm reálným a uvěřitelným, je až moc poplatná té komediálnosti a samotné pointě, ale na druhou stranu přesně splňuje to, co se od ní žádá a v globálu to funguje přesně tak, jak má, vyvolá přesně ten škodolibý smích, při němž vás zároveň mrazí v lehkém ulehčení, že se nic takového nestalo vám, ale zcela zaslouženě tomu druhému.
Tady jde hlavně o nápad a tu závěrečnou pointu. Nápad je parádní, pointa zábavná. Spokojenost na všech stranách. Jde zatím o nejpromyšlenější příběh z celého seriálu. Dalo by se říci, že typicky Švandrlíkovský. Vyzdvihl bych samotný název povídky, protože již on sám způsobí, že vás nakonec příběh mile překvapí.
