Draculův švagr aneb Kdopak by se hrůzy bál: Vášeň
Česká republika, 1996, 25 minut
Režie: Karel Smyczek
Scénář: Martin Bezouška, Milan Cieslar, Dušan Kukal
Hrají:
Veronika Freimanová (Helena)
Hanuš Bor (Daniel)
Naďa Konvalinková (prodavačka v butiku)
Helena, provdaná za violoncellistu Daniela v jeho věcech objeví podvazek. Když jí Daniel řekne, že se po večírku ještě zdrží a přijde později, rozhodne se jej sledovat a trochu pátrat. To, co objeví, ji přivede na myšlenku, že by bylo asi lepší, kdyby měl přece jen milenku. To když jí jako dárek přinese kožený SM obleček a chce, aby si ho oblékla…
Sado maso praktiky, ač zpravidla neškodné, zřejmě vždy zůstanou dobrým námětem hororového příběhu. Vždyť ta hra na oko a balancování na hraně mezi požitkem a utrpením svádí k tomu, aby se příběh lehkým šťouchnutím prstem převážil na stranu utrpení. A obzvláště ve spojení s nevědomím, tajemstvím a skrytým šílenstvím si doslova říkají o zvrácené zpracování. Ve Švandrlíkově podání se tento příběh nese v trochu komediálním duchu, hlavně Danielova závěrečná hláška „To jsi s tím nemohla chvíli počkat!“ mi přišla neskutečně sarkasticky humorná a dodala příběhu výbornou atmosféru.
Krátký a jednoduchý příběh pro dva hlavní hráče a jednu přicmrndávačku v podobě prodavačky v SM butiku (skvělá Naďa Konvalinková) vyloží karty rychle, závěr je jasný, již z dálky viditelný, ale ta střemhlavá jízda k němu je sama o sobě požitkem. Za doprovodu zajímavého hudebního podkresu a povedených záběrů, např. na sado-maso panoptikum mučených figurín z výlohy, jej sezobnete jako chutnou jednohubku. Není třeba obsáhle rozvádět charaktery (Helena je prostě taková ta domácí lehce uťápnutá puťka středního věku, prodavačka v butiku je svérázná, od rány a naturalistická a Daniel typický manžel, jež si uvědomuje, že je to on, kdo má navrch a má ve skříni pár umělých kostlivců – a možná by tam rád měl alespoň jednoho opravdového), nějak zamotávat příběh a snažit se kličkovat. V hororové povídce, pokud to není součástí pointy a samotné podstaty příběhu, naprosto zbytečná věc. Některé věci mají prostě koule, když jsou prosté jako facka. To „Vášeň“ je. Stačí pár postav a hodně zajímavé herecké výkony, občas, jako v případě skvělého Hanuše Bora, doplněny tváří s šíleným až démonickým výrazem. A samozřejmě chytlavý konec.
To všechno „Vášeň“ má. A ačkoliv je to jen prostá, jednoduchá, levná televizní hororová povídka, rozhodně stojí za to. Zjišťuji, že ač se zatím zhlédnuté povídky točí kolem lehké nadprůměrnosti, seriál jako takový mě stále více překvapuje a konečné hodnocení rozhodně vyplývá v jeho prospěch. V typickém a syrovém (ale taky mnohem dražším) hororovém seriálu typu „Masters of Horror“ by asi určitě patřily k tomu slabšímu, ale jako samostatný, domácí a trošičku odlišný seriál má své neopomenutelné kouzlo.
