Dveře do ticha
Le porte del silenzio
Itálie, 1991, 87 minut
Režie: Lucio Fulci
Scénář: Lucio Fulci
Hrají:
John Savage (Melvin Devereux)
Sandi Schultz (Tajemná žena)
Richard Castleman (Řidič pohřebního vozu)
Jennifer Loeb (Margie)
První, co mě na snímku „Dveře do ticha“ zaujalo, to je postava, kterou ztvárnil John Savage. Od počátku je to osoba, kterou si divák rozhodně nezamiluje. Ani nemůže. Ne proto, že by Savage hrál špatně, ale prostě proto, že Melvin Devereux není charakter, kterého by si mohli diváci oblíbit. Je protivný, egoistický, vzteklý, jako kdyby lidé kolem něj byli jen loutky, s nimiž se musí dostávat do konfliktu, nikdo mu nepřináší nic dobrého. On nic dobrého nepřináší jim.
Melvin jednoduše nemá žádnou dobrou vlastnost, pro kterou by stálo za to snímek „Dveře do ticha“ sledovat. Zbývá pak jediné, co udrží divákovu pozornost, a to je nevědomost. Melvin Devereux je svědkem několika podivných událostí a setkání, která nakonec vedou k tomu, že objeví rakev, na které je jeho jméno. Co to má znamenat? Kdo je vlastně Melvin? Kdo je v rakvi? Fulci udržuje Melvina a stejně tak i diváka v nevědomosti, což je jeho jediná zbraň, kterou má.
Zásadní, co film může přinést a čím by se mohl dostat na lepší úroveň, to je pointa. Jenže s tím, jak se blíží závěr filmu, je divákovi stále jasnější a jasnější, jak to vlastně celé dopadne. Není to velké finále, není to nic tak zásadního, co by mělo diváka zvednout ze sedaček. Je to dáno tím, že Fulci nedokázal příběh vystavět takovým způsobem, aby celá pointa skutečně překvapila a donutila diváka dokořán otevřít oči.
Fulci ukazuje, že je dobrým filmařem, který má zajímavé nápady. Ukazuje, že je i dobrým režisérem, který dokáže využít ticho i hudbu ve svůj prospěch. Je ovšem škoda, že se mu nepodařilo vystavět atmosféru takovým způsobem, aby byly „Dveře do ticha“ děsivějším filmem. V některých pasážích se snaží o zběsilost dramatu Duel, ale na úroveň Spielberga z tohoto televizního kousku prostě nemá.
John Savage předvádí nakonec dobré představení, i když vám asi v závěru bude celkem jedno, co se mu vlastně stane. Jeho Melvin je hodě zkoušeným hrdinou a nakonec se dostává do takové fáze, kdy jste ochotni jeho počínání, i jeho charakter přijmout. Úvodní scéna, která je trochu zvláštní, má pak své vyústění, které vám rozhodně nedá pochopit chování některých postav. Jejich začlenění do děje pak vychází vlastně jen prvoplánově a nemají hlubší význam. Vcelku se pak jedná o zabitou téměř hodinu a půl života.
Hodnocení: 35%
