Graham Masterton: The Hell Candidate
Replika, 2011, 498 stran
Spojené státy americké se chystají na další prezidentské volby. Hunter Peale je jen jedním z mnoha kandidátů, který se ničím zvlášť neodlišuje a jeho šance jsou veskrze průměrné. Ovšem jen do okamžiku, kdy na jednom předvolebním setkání dokáže vyvolat takřka davovou psychózu a kolektivní vidinu. Na jeho akcích se začnou shromažďovat davy lidí, Peale jim totiž ukazuje Ameriku takovou, jakou ji chtějí vidět, Ameriku, o které vždy snili. Podpora stoupá a brzy začíná být jasné, kdo se stane dalším prezidentem USA. Zabránit se mu v tom paradoxně snaží jeho vlastní tiskový mluvčí Jack Russo. Odhalí totiž příčinu úspěchu svého zaměstnavatele, která vede k záhubě světa. Hunter Peale totiž uzavřel smlouvu s ďáblem.
"The Hell Candidate" ve vší své rozmáchlosti působí spíše jako politický thriller, odhalující zákulisí amerických prezidentských voleb, jejich fungování a pohnutek. Ten je pak, skoro náhodně, prošpikovaný hororovými scénami, které k románu jako celku, jeho zápletce a ději, tak trochu nesedí. Působí to trochu jako slepenec dvou různých žánrů, dvou různých příběhů, které byly vypreparovány, rozřezány na kusy a promíchány do sebe. Zajímavé je, že obě roviny samostatně ale fungují. Hlavní politicko-thrillerová linie má spád, je chytlavá a pohlcuje. Čtenář se do ní ponoří a nechává se unášet informacemi, kterými je obklopen. Hororové scény, byť v kontextu k ostatnímu, moc nesedí a nemají dvakrát valnou hodnotu, samy o sobě jsou dobře napsané a mají typickou autorovu atmosféru. Je opravdu škoda, že se obě tyhle roviny autorovi nepodařilo skloubit dohromady.
Mastertonovi se musí nechat cit pro zápletku a schopnost skvěle ji vybarvit. "The Hell Candidate" je takřka průvodce prezidentskými volbami v USA. I když Masterton knihu napsal v roce 1980, sedí to pořád. Četl jsem knihu v létě, v době, kdy se naplno rozjížděly prezidentské volby v USA, kdy se k hlasu a cestě k cíli dostávali Donald Trump s Hillary Clinton a tato atmosféra knize dodávala zajímavou atmosféru. Trochu mi i pomohla pochopit, jak to vlastně při takové volbě chodí.
Nedílnou součástí Mastertonových kvalit je práce s charaktery a postavami. Peale je opravdu kousek, byť sice ve své temnější verzi trochu kýčovitý a předvídatelný, ale jeho proměna je podána a vystižena zajímavě. Zajímavá je Pealeho manželka. Jack Russo je typickým Mastertonovým hrdinou, stojícím tváří v tvář zlu. Masterton se ale ani zde nevyhne jistým podivnostem. Jennifer, Russoova přítelkyně a spolubojovnice proti zlu sídlícím v prezidentském kandidátovi se občas v průběhu děje chová opravdu divně.
Největším negativem je závěr románu, který je hrozně rychlý, krátký a v souvislosti s předchozím dějem strašně jednoduchý. Jako když vás honí krvežíznivý vrah, vy se po kilometrech útěku zastavíte, otočíte se k němu, lusknete prsty a on toho nechá. Prostě jen tak. Najednou. Na to, na kolik stránek celý příběh nabobtnal, je ten závěr v podstatě nijaký a nevýrazný.
Ze všech Mastertonových knih, které jsem dosud četl, mám z této nejrozpačitější pocit. Přesto však obsahuje zajímavé scény, obraty i zápletky. Jen je škoda, že se nedokázaly prolnout do sympatického celku.
Honza Vojtíšek
