Graham Masterton: Descendant
Replika, 2014, 326 stran
James Falcon má rumunské předky a ve škole z nedostatku invence napsal esej o rumunských upírech strigoi. Jeho práce se chytla americká vojenská rozvědka a během druhé světové války ho naverbovala a vyslala do Evropy, kde bojoval proti upírům, které na nepřítele nasazovali nacisté. Koncem padesátých let ho rozvědka navštěvuje znovu a posílá ho do Anglie. Zde totiž řádí rumunský upír Duca, s nímž má Falcon, jak nečekaně odhalí, nevyřízené osobní účty.
Ano, ještě pořád musím číst (a recenzovat) hororové romány Grahama Mastertona v polštině. Ano, Graham Masterton má k upírům a upírským příběhům několik výhrad, jak skvěle vyjádřil v předmluvě k tomuto románu, stejně tak v něm ale nastínil, proč se rozhodl napsat svůj vlastní upírský román. A povedlo se mu vytvořit svižný, syrový, v jistých ohledech chladně nemilosrdný hororový příběh, který dokonce dokáže vyděsit, minimálně vyvolat velmi nepříjemné pocity.
„Potomka“ Masterton napsal v roce 2006, tedy již coby profesionálně vypsaný autor. A na románu to jde vidět. Využil v něm svůj oblíbený motiv, spojit staré příběhy s moderní dobou. „Potomek“ mu umožnil do starých zaběhnutých upírských prvků a motivů zapojit hned několik originálních a zajímavých přístupů a nápadů. Ať už jde o tradiční zrcadla (velmi originální a svým způsobem logicky vysvětlený postup použití), psy (zajímavý prvek) nebo originální upírský kopas. O biči na upíry nemluvě. Masterton možná občas zbytečně přehání ve využívání a počtu křesťanských nebo s křesťanstvím spojených pomůcek a zbraní, ale prokládá to velmi nápaditými prvky.
„Potomek“ ubíhá ve svižné akční rovině. Jak je u Mastertona většinou zvykem, pořád se něco děje. Zápletka a plynutí děje se sice tu a tam nevyhne klasickým a provařeným prvkům (nezbytná erotická scéna, Masterton ji však umí skvěle zapojit do obecného děje), v přímočarosti a syrovosti příběhu se toho však hodně schová, respektive rozmělní.
Mezi pozitiva románu bezpochyby patří autorova orientace nejen v místě, ale i v čase, kdy se příběh odehrává. Odpovídá tomu i v podstatě poučná scéna s antikoncepcí a chráněným sexem (nezapomeňme, že se hlavní část příběhu odehrává v roce 1957!), Masterton zde využil své zkušenosti z psaní o sexu a erotice. Prolnul do románu další své záliby, jako je například jídlo a vaření. Příběh oplývá znalostí tématu, Masterton v předmluvě sám přiznává, že o strigoi toho hodně nastudoval a spoustu těch informací dokázal v knize zužitkovat. I přes akční nádech dokáže v několika scénách román i vyděsit, scéna, kdy početný houf upírů prchá z půdy má neskutečnou atmosféru.
Ač svým způsobem pointu odhaluje již (polský) název a hned několik náznaků v průběhu děje, musím přiznat, že závěrečné odhalení (zvratem či twistem bych to úplně nenazýval) je velmi působivý a rozhodně jde o jeden z nejlepších a nejzajímavěji pojatých závěrů či vyvrcholení Mastertonových příběhů.
Velmi příjemným pozitivem jsou strigoi. Upíři, jak se patří, nemilosrdní, krvelační a působivě chladnokrevně brutální. U některých scén, kdy jsem byl jejich obsahem nečekaně překvapený, mi opravdu běhal mráz po zádech.
„Potomek“ patří k jedněm z nejsvižnějších a nejatmosféričtějších hororů Grahama Mastertona, co jsem četl. Není to okázale originální, jede to prakticky na první dobrou v základních žánrových rovinách, ale je to prostě zážitek. Což mě v upírském žánru dneska dokáže překvapit a potěšit. Mastertonův pokus pojmout upíry po svém, se mu povedl.
