Rok 2005 byl pro mainstreamové horory vcelku úspěšným obdobím. Objevil se remake Domu voskových figurín (House of Wax), americký remake Temné Vody (Dark Water), Klíč (The Skeleton Key), Wolf Creek, Kruh 2 (The Ring TwO) a taky Hide and Seek (Hra na schovávanou). Tři ze zmíněných filmů ale naneštěstí upadly v okamžité zapomnění, alespoň co se amerického publika týče. A proč? Temné Vody, Klíč i Hra na schovávanou doplatily na to, že se vydaly cestou klasických atmosférických hororů, které nestavějí na lekačkách a nepřetržité akci, ale na postavách a vynikající atmosféře. Moderní horory si většinou udržují větší spád a přidávají do mixu věci, se kterými se ve starších filmech nepočítalo (Dreamcatcher – armádní akční vložky, Vřískot – policejní vyšetřování, The Frailty – detektivní linie atd...). Ono málo lidí dnes už ocení, když se v kinech objeví staromódní horor...
Doktoru Davidu Callawayovi (Robert DeNiro) se před nedávnem značně zkomplikoval život. S manželkou už delší dobu měli jisté neshody a když pak prvního dne nového roku spáchala sebevraždu, nalezení jejího těla musela přihlížet jejich malá dcerka Emily (Vynikající Dakota Fanning). Z té se po této události stal uzavřený uzlíček nervů, většinu dne nehybně koukající z okna. David se rozhodne neuposlechnout rady své bývalé žákyně Katherine (Famke Janssen) a odstěhuje se s Emily z New Yorku, do malého městečka na severu. Emilino chování se ale stále zhoršuje, začíná být fascinována násilím a její nálady se každou chvíli mění. Navíc si najde imaginárního kamaráda Charlieho, který však není až tak imaginární a když se k tomu všemu přidají Davidovy noční můry, záhadné večerní koupelnové výlety a podivínští sousedé mění se původně poklidné útočiště v peklo.
Ari Schlossberg psal scénář výhradně v noci a s minimálním osvětlením, prý mu to pomáhalo dokonale vykreslit atmosféru temného starého domu za hlubokých podzimních/zimních nocí. Jestli je to tedy pravda, pak by se měli všichni hororoví scénáristé "dosadit" do situací podobných těm v jakých se ocitnou hrdinové jejich filmů. Ona je totiž plíživá a pomalu houstnoucí atmosféra tohoto filmu nezapomenutelná. Tohle je dokonalý horor pro chladné a deštivé podzimní večery. Starý rozlehlý dům plný zrcadel (jeden z mnoha odkazů na Kubrickovo Osvícení), temných zákoutí a jedním nezvaným návštěvníkem, příhodně navíc situovaný ke kraji depresivního podzimního lesa. Okna většinou bičuje déšť a fasáda domu sténá pod nápory větru. Noci jsou temné a studené a nejbližší sousedi, ke kterým by jste mohli běžet pro pomoc, jsou pěkně podivní. Klasická hororová kulisa, zde však oživá i díky nezapomenutelné hudbě Johna Ottmana (Gothika, House of Wax, Urban Legends 2...) a puntíčkářské práce zvukařů, kteří se tentokrát věnovali i těm nejmenším detailům.
Minutu od minuty rostoucí napětí a strach z neznámého, to je základní premisa tohoto snímku. Jen si představte, že s Vámi pod jednou střechou pravděpodobně žije ještě nekdo jiný. Někdo koho nevidíte ale zato ho slyšíte a nacházíte důkazy jeho konání. A vaše dcera si s ním po nocích hraje na schovávanou. Je zde však ještě jeden podprahový vjem a tím je zneužívání dětí. Sexuálně podlézavé vnímání toho, že je tady něco hrozně špatně, že je v tom něco víc než jen nevinná dětská hra. "Hra" se v tomto případě ale postupně mění v noční můru a tenká nit příčetnosti, která zbývá, se brzo přetrhne a strach dokáže nechat zapomenout na jakékoliv racionální vnímání okolního světa.