Název tohoto webu vznikl díky dílu jednoho muže a tohoto “podivného pána z Providence” bych vám rád představil, protože jeho tvorba se stala inspirací pro mnoho dalších hororových spisovatelů. Jedním z nich je i Brian Lumley, jehož jméno se na našich stránkách již objevilo.
Lovecraft svou tvorbou zapadá do hororu, ale částečně také trochu do sci-fi. Někdy je považován za člověka, který tyto dva žánry propojil v tzv. kosmickém hororu. V mnoha jeho dílech se totiž objevují bytosti, které tu byly dlouho před člověkem, ale svým zahráváním si s černou magií musely Zemi opustit a odejít do vesmíru, i když v nějaké podobě zde ještě zůstaly a nevědomí lidé se s nimi setkávají. Ale ať nepředbíhám, nejprve se podívejme na jeho život v průběhu let.
Lovecraft se narodil 20. srpna 1890 v Providence v americkém státě Rhode Island manželům, kteří oba pocházeli z koloniálních rodin. Matkou mu byla neurotická Sarah Susan Phillips Lovecraft a otcem obchodní cestující Winfield Scott Lovecraft. Otce si mnoho neužil, neboť ten se v roce 1893 zhroutil a posledních pět let svého života strávil v sanatoriu, kde ho syn nenavštěvoval. Jeho vychovatelem se kromě neurotické matky staly stejně postižené dvě tety a dědeček, který ho později velmi ovlivnil a dal směr budoucí vnukově tvorbě.
Howard se projevil jako velmi nadané, až skoro geniální dítě, když již ve dvou letech recitoval poezii, ve třech uměl číst a v šesti si básničky psal sám. Ke čtení ho přivedl právě dědeček, od něhož dostal Pohádky tisíce a jedné noci, které si zprvu velmi oblíbil, a také dětskou Ilias a Odysseu, ale dědeček se velmi zajímal i o příběhy jiného druhu, a tak vnoučkovi vyprávěl pohádky ve stylu gotického hororu, kde se Lovecraft poprvé setkal s žánrem, v němž se proslavil.
Lovecraft byl v mladém věku často nemocný, což se podepsalo na jeho školní docházce. Ve škole se objevoval pouze sporadicky, ale co se nestihl naučit tam, doplňoval si četbou všemožných knih. Jeho zájem sice táhla astronomie (zde je možné hledat inspiraci pro vesmírná božstva, která vytvořil) a chemie, ale v literatuře četl klasiky, čímž si velmi rozšiřoval své znalosti a svou sečtělost. Zájem o vědu (hlavně tedy astronomii a chemii) proměnil v tištěnou podobu v časopisech The Scientific Gazette (1899-1907) a The Rhode Island Journal of Astronomy (1903-1907), které sám kopíroval a dával svým přátelům. Od střední školy začal psát různé astronomické články pro městské plátky.
V roce 1904 došlo ke katastrofě, která velmi poznamenala nejen Lovecraftova studia. Zemřel jeho dědeček, který ho pomáhal vychovávat, otec jeho matky. A s jeho smrtí odešly i peníze. Tedy ony neodešly úplně, Whipple Van Buren Phillips po sobě zanechal dědictví, z kterého Lovecraft a jeho matka, později pouze sám spisovatel, čerpali, ale už si nemohli dovolit dál vydržovat své rodinné sídlo a tak se přestěhovali do mnohem menšího a méně komfortního příbytku. Obě tyto dvě události (smrt dědečka a stěhování) spolu s výchovou jeho neurotické matky a tet přispěly k tomu, že se Howard v roce 1908 nervově zhroutil,což můžeme ještě považovat za lepší konec, protože tehdy (a ne poprvé) uvažoval i o sebevraždě. Výsledkem kolapsu bylo, že nedokončil střední školu a bez absolvování nemohl nastoupit na žádnou univerzitu.
Následující roky se věnuje hlavně poezii a psaní esejů, což tvoří jeho převážnou tvorbu, ač je znám jako autor hororových povídek. V roce 1917 přichází první menší úspěch s povídkami The Tomb a Dagon, které předznamenaly, jakým směrem se bude Lovecraft ubírat.
Za dva roky se nervově hroutí jeho matka, je převezena do stejného sanatoria jako její dlouho zesnulý manžel, kde i ona v roce 1921 umírá. Lovecraft se dostává do područí svých dvou tet, které z něj chtějí vychovat dokonalého džentlmena, jenž se nemusí živit prací (což nebyl problém díky dědictví), ale ještě ten rok se Howard seznamuje se Soniou Šifirkin Haft Green, do níž se zamiluje a kterou si i v roce 1924 vezme. Tety ztrácí vliv, což se jim ani trochu nezamlouvá. Sonia je jeho první a poslední manželka, snad první i poslední žena. Díky výchově bláznivých žen se ve společnosti něžného pohlaví necítil zrovna nejlépe, což se odrazilo i v jeho próze, kde se se ženami setkáme skutečně jen velmi sporadicky a když, tak rozhodně ne jako s hlavními postavami.
S manželkou se Howard přestěhoval do New Yorku, kde měla původně poměrně výdělečný obchod s klobouky, který však nakonec zbankrotoval. Lovecraft sem tam píše pro Weird Tales, stejný magazín jako R. E. Howard, Lovecraftův blízký přítel. Snaží se najít práci, aby uživil rodinu, ale nikdo nechce třicátníka, který nemá s prací žádné zkušenosti. Sonia si zatím nachází místo v Clevelandu a Lovecraft žije sám v New Yorku, který mu k srdci nikdy nepřirostl. Chce se vrátit do Providence, což také nakonec učiní, ale již bez manželky, s níž se roku 1929 rozvádí. Další žena se v jeho životě neobjevuje.
Od návratu do rodného města až do roku své smrti přichází Lovecraftovo nejlepší období jeho života, jakýsi vrchol. Udržuje bohatou korespondenci se svými přáteli, mezi něž patří R. E. Howard, August Derleth, Robert Bloch, Clark Ashton Smith (poslední tři se zasloužili o rozvoj Lovecrafota mýtu i hororu vůbec), ale přes časté psaní dlouhých dopisů se mu dostává poměrně málo času na psaní próz. Ale pokračuje i v ní a píše svá nejlepší díla, ať už krátké povídky nebo delší práce jako The Case of Charles Dexter Ward (Případ Charlese Dextera Warda) a At the Mountains of Madness (V horách šílenství). V těchto letech dává jasnější podobu svému „lovecraftovskému mýtu“ a knize Necronomicon, jejíž jméno se poprvé objevilo v roce 1922 v povídce The Hound (Ohař).
Lovecraftovský mýtus je toto (slovy samotného autora): „Všechny moje povídky, jakkoli spolu nesouvisejí, jsou založeny na základní báji nebo legendě, že naši Zemi kdysi obývaly jiné bytosti, které se však oddávaly černé magii, a proto ztratily domovské právo a byly ze Země vyhnány. Žijí však někde mimo náš prostor a jsou kdykoli připraveny se Země znovu zmocnit.“ Těmi jinými bytostmi jsou tzv. Prastaří (Ancient Ones) a těmi, kdo je vyhnali, Bozi-Stařešinové (Elder Gods). Mezi Prastaré se řadí posel Nyarlathotep a bohové Azathoth a Yog-Sothoth, kozlovitý bůh Shub-Niggurath a asi ten nejznámější Veliký Cthulhu. Clark Ashton Smith, August Derleth a další Lovecraftovi následovníci tento mýtus doplnili o bohy další.
Necronomicon, kniha obsahující vše o Prastarých, to nejtemnější čtení, jaké kdy mohlo oko smrtelníka spatřit, je podle Lovecrafta dílem šíleného Araba Abdula Alhazreda, jehož jméno si propůjčil z v dětství oblíbených Pohádek tisíce a jedné noci. Že by už tehdy se v mysli malého dítěte rodily vize temných kosmických bohů? Necronomicon se sám stal legendou a mnozí, ať už spisovatelé (ti si vytvářeli nejen nové bohy, ale i další neexistující zakázané knihy), malíři (H. R. Giger) nebo filmaři (Sam Raimi) se jím nechali inspirovat. Kromě nich také tvůrci internetových stránek…
|
|