Il Boia scarlatto
Itálie, USA, 1965, 87 minut
Režie: Massimo Pupillo
Scénář: Romano Migliorini a Roberto Natale
Hrají:
Mickey Hargitay (Travis Anderson)
Walter Brandi (Rick)
Luisa Baratto (Edith)
Rita Klein (Nancy)
Pokud vám můžu něco doporučit, tak potom si tenhle film sežeňte v italském originále, a ne v anglicky dabované verzi, na které je až příliš patrné, že se jedná o studiový dabing, který ozvěnou sem tam nesedí do prostředí. Angličtině sice na rozdíl od italštiny rozumím, ale dojem z celého filmu je tak notně pokažený. Ještě jedno doporučení by se pak týkalo obrazové verze, ale nevím, jestli je nějaká lepší. Moje verze byla skutečně příšerná. S detaily jsem se mohl rozloučit.
Stejně si ale myslím, že na kvalitě obrazu v tomhle případě zase tolik nesejde, protože film ani omylem nedosahuje takových kvalit, jako například produkce Maria Bavy, který točil ve stejné době. Navíc na filmu, který je známý také jako „Bloody Pit of Horror“, je patrné, že byl Bavou docela dost ovlivněn. Hned první scéna jakoby vypadla ze snímku Maska démona, který Mario Bava natočil o sedm let dříve. A tak není výsledek scény viděné podruhé již tak silný.
Co následuje po úvodní scéně, to je něco jako francouzská komedie, která je navíc podbarvená hudbou, jež mi neskutečně připomněla „Četníka ze Saint Tropez“. Nevím, jestli je to úplně ten pocit, který by měl hororový film vzbuzovat. Ale smířil bych se s tím, kdyby byl film v něčem zajímavý. Ono to asi tak v půlce vypadá, že to zajímavé bude, protože se ocitáme na starém panství, kde se mají fotit nějaké ty fotky, snad na propagaci smrti a mučení, kdy dojde ke smrti jednoho z modelů. Člověk by si myslel, že přijdou duchové, ale ono je to celé nějaké divné.
Přichází démon, který si říká „Crimson Executioner“, což je vážně jméno tak akorát pro druhořadého komiksového hrdinu. Jméno je pronášené s šílenou americkou dikcí a divák má pocit, že to je vážně nějaká televizní blbina z 60. let, kterou naposledy viděl Quentin Tarantino, když ještě pracoval v půjčovně filmů a zrovna se nudil a sáhnul do nejzadnějšího regálu, kde nejprve nahmatal vrstvu prachu a mrtvých molů, a pak až tuhle pecku. Italové zase jednou ukázali, že nějaké nápady mají, ale v tomhle případě se to nesetkalo s dobrým pojetím. Ale jak říkám, na vině – alespoň částečně – může být příšerný americký dabing.
„Il Boia scarlatto“ není filmem, z kterého bych byl zrovna odvázaný, protože se jedná o snímek, jenž si hraje se zajímavou tématikou středověkého mučení, ale je oděný do takového hávu, který je sešit neskutečně amatérsky a ledabyle. I když je možné zpozorovat nějaké to nadšení, není možné mluvit o velkém úspěchu. Herci jsou toporní, děj prázdný a nakonec to je celé takové nějaké nijaké.
Hodnocení: 30%
